sklenikovy-jev-schema. zpět na http://zmeny-klima.ic.cz/


aktivita-slunce-4000let.jpg
aktivita-slunce-4000let.jpg
aktivita-slunce-za-1000let.jpg
aktivita-slunce-za-1000let.jpg
chladna-a-tepla-vrstva.jpg
chladna-a-tepla-vrstva.jpg
kolobeh-uhliku.jpg
kolobeh-uhliku.jpg
oceanske-proudy-prenos-tepla.jpg
oceanske-proudy-prenos-tepla.jpg
sklenik-emise-cerne-sede-teleso-300K.jpg
sklenik-emise-cerne-sede-teleso-300K.jpg
sklenikovy-efekt--princip-graf.jpg
sklenikovy-efekt--princip-graf.jpg
sklenikovy-efekt-princip-graf-barevny.jpg
sklenikovy-efekt-princip-graf-barevny.jpg
slany-hlubinny-proud.jpg
slany-hlubinny-proud.jpg
slunce9000let.jpg
slunce9000let.jpg
vyzarovani-10mikrometru.jpg
vyzarovani-10mikrometru.jpg

Dole je asi 1 strana komentářů. Grafy jsou podle John Houghton : Globální oteplování, Academia, 1998.


Barevný graf podle str. 24: chladna-a-tepla-vrstva.jpg vyjadřuje jednoduše skleníkový princip- studená vrstva nahoře vyzařuje méně, teplá vrstva pod ní vyzařuje více, teplo se tedy skleníkovým efektem vrací zpět. Skleníkové plyny pohlcují některé vlnové délky infračerveného záření, značná část tepla tedy nemůže odcházet přímo, je zachycena v atmosféře a vyzářena více směrem dolů, kde jsou plyny teplejší, než nahoru, kde je chladno ( asi pokles 6°C na 1 km výšky ve spodní části troposféry 5-10 km, kde probíhají děje s oblačností). Houghton přímo uvádí, že tento pokles teploty směrem nahoru je pro skleníkový jev podstatný. Je to vědecká kniha, která se odkazuje asi na 200 dalších zdrojů. Není tedy pravda, že záření IČ se nemůže dostat přes teplejší vrstvu k Zemi, je tomu právě naopak. Velký vliv v atmosféře má ovšem proudění a přenos tepla z teplejšího plynného tělesa na studenější. To se neděje výměnou IČ záření, ale v principu srážením se rychlých teplejších molekul s chladnějšími a pomalejšími.
Barevný graf : sklenikovy-efekt-princip-graf-barevny.jpg    ukazuje vyzařování absolutně černého tělesa  při různých teplotách ( +7°C, -13°C, -33°C, -53°C). To jsou teploty 280°C -220°C, které jsou v atmosféře možné, dochází zde k vyzařování IČ s maximem asi 10,35 až 13,5 mikrometrů. Při nižší teplotě je křivka nižší a více plochá, měřítko  vodorovné osy je lineární, jde o vlnovou délku IČ záření. Po zapracování připomínky p. Gejdoše, že vyzařování při 290 K je maximum asi 10 mikrometrů, byl původní graf upraven bez schématických čárkovaných čar vyzařování absolutně černého tělesa. Text je u obrázku.Vyzařování má dvě okna ( černé silné šipky), mezi nimi je ( žlutá) oblast, kde pohlcuje ozon- kolem 10 mikrometrů. Schématická modrá křivka grafu vyzařovani-10mikrometru.jpg  má dost prostoru pro pohlcování v oblasti 14-18 mikrometrů, které se účastní CO2 ( schématická oranžová plocha) Na zelené oblasti kolem 8 mikrometrů se podílí CH4 a N2O. Vodní pára pohlcuje v mnoha oblastech a částečně se překrývá se zbývajícími skleníkovými plyny- celkový podíl se uvádí 60%, ale i 90% ze skleníkových plynů.

Graf vyzarovani-10mikrometru.jpg ukazuje, že pohlcování ovlivněné CO2 není zdaleka "nasycené". Celkem bylo naměřeno vyzařování nejvýše 110 Watů/steradián, v oblasti pohlcování CO2 je vyzařováno nejméně 40 W/steradián. Zvyšování koncentrace CO2 tedy povede ke zvyšování skleníkového efektu v této oblasti IČ záření, je tu obrovská rezerva až k případnému úplnému pohlcení.

Graf sklenik-emise-cerne-sede-teleso-300K.jpg je podle http://www.termovize.com/teorie/ ,  graf je mírně protažený doprava, tedy nesymetrický, jako všechny grafy podle Wienova zákona.

Originální text pod  výchozím grafem podle  John Houghton : Globální oteplování, Academia, 1998., str. 24
"Tepelné záření v infračervené části spektra ( viditelná část spektra leží mezi asi 0,4 mikrometrů- 0,7 mikrometrů) vysílané z povrchu Země a atmosféry, jak bylo pozorováno nad Středozemním mořem přístrojem ze satelitu kroužícího atmosférou. Obrázek ukazuje části spektra, kde k záření přispívají různé plyny. Mezi vlnovou délkou 8 a 14 mikrometrů, kromě ozonového pásma je atmosféra za nepřítomnosti oblaků převážně průhledná, tato část se nazývá "okna. Nad spektrem jsou křivky záření z černého tělesa při 7°C, -13°C, -33°C a -53°C.
Závěr : křivka jsou NAMĚŘENÉ HODNOTY. Schématické čárkované čáry odpovídající absolutně černým tělesům +7°C až -53°C jsou čárkované asi proto, že do grafu přímo nepatří, mají jen ukázat, že při vyšší teplotě je vyzařování větší. To je jednou z podstatných příčin skleníkového jevu- vyzařování směrem dolů do teplejší atmosféry z horní chladnější. Dole v grafu by měla být ještě další vodorovná osa - posunutá doprava tak, že maximum vyzařování bude kolem 10-13 mikrometrů.
Komentář: Měření ze satelitu odpovídá nejméně výšce 300 km, kde je asi +600°C ve dne a +100°C. Nad povrchem je troposféra ( řekněme do 10-25 km), kde může být v horní části až asi -60°C v polární oblasti i méně. Při povrchu je kolem +15°C. Není jednoduché rozhodnout, jakou teplotou absolutně černého tělesa nahradit tuto proměnlivou teplotu, když měříme ve výšce 300 km.

Knihu Hoghtona recenzoval  český odborník RNDr.  Václav Cílek, CSc. Na konci v doslovu rozumně uvádí graf, kde prudký nárůst CO2 v období 1956-1996 ( asi o 40 ppm) neodpovídá chaotické a málo zřetelné změně teploty- kolísání o desetiny stupně nahoru i dolu a výsledná teplota 1956 je prakticky shodná s rokem 1996.
Komentář: to je zavádějící. Kdybychom v témže grafu zvolili jako výchozí bod teplotu v roce 1976 , bude teplota s výkyvy stoupat a rozdíl do 1996 bude + 0,6°C.
na http://zmeny-klima.ic.cz/teploty-1770-2010-klementinum-graf.xls  a http://zmeny-klima.ic.cz/teplota-klementinum-1770-2010.jpg  jsem umístil graf teplot z Klementina (1770- 2006 s lineární regresí do 2010, kde vychází nárůst teploty +0,7°C. Je tedy zřejmé, že stanovení počátku teplotní stupnice je zásadní, pokud položíme začátek do roku 1880, jde prakticky jen o růst teplot ( hokejkový graf).
Teploty jsem opsal podle tabulek knihy Cílek, Svoboda: Velká kniha klimatu zemí koruny české. Tato kniha velmi moudře řeší klimatické změny, poukazuje na minulost, kdy v geologických obdobích převládaly spíše delší chladnější období. Sluneční cykly 11 let se z důvodů nepříliš jasných promítají často jako periody 8 let.


Příklady period teplot 8 let, 20-30 let patrně z cyklů hlubokomořské vody Atlantiku - blízký je dvojnásobný 22 letý sluneční cyklus, 90 let - solární cyklus- patrně souvisí s pohybem Slunce kolem barycentra sluneční soustavy. Další cykly 180-200 let, 400 let, 1000 let, 23 000 let, 41 000 let, 100 000 let a 400 000 let. Dlouhodobé cykly jsou dány Milankovičovými parametry- vzdálenost a pozice Země-Slunce.
Typické jsou 100 leté cykly tuhých zim - 443, 545, 941, 1043, 1143, 1241, 1340, 1440, 1544, 1644, 1740, 1838, 1940. Přibližně 8 letý cyklus lze násobky rozšířit na 25, 50 a 100 let.
Teplotní rozdíl 1770-2010 z regresní lineární křivky by měl být 9,9 -9,3= + 0,7 stupně Celsia. Dlouhodobý průměr 1770- 2002 je 9,54 stupně. Je třeba vzít v úvahu, že teplota v Klementinu ne v rocích po r. 2000 asi o 1,5 stupně vyšší, než na Ruzyni.
Globální oteplení je markantní v posledních letech v polárních oblastech na severní polokouli a vysokých horách ( ledovce), teplota na jižním pólu nestoupá ( stále kolem -50 stupňů). Jednoduchým a snadno srozumitelným měřítkem oteplení je plovoucí led Severního ledového oceánu a ten rapidně úbývá, plochou i objemem ( Maximum je kolem 14 mil km2, což je nepochybně největší teploměr na Zemi).
Objevují se články
Zapomeňte na globální oteplování, možná přichází další malá doba ledová :
 
http://www.euroekonom.cz/analyzy-clanky.php?type=jz-globalni-oteplovani-ochlazovani 
,
že vše způsobuje Slunce a hledají se přímé souvislosti s cykly slunečních skvrn a jejich minimálním výskytem během malé doby ledové, která má brzy nastat znovu. Prodloužení grafu v tomto článku, kdy od 2005 do 2030 teplota má klesnout asi z 15,7°C na 15,5 °C je nejméně stejně napadnutelné jako jako prodloužení teplot podle IPCC směrem nahoru. Tam si můžeme představit prodloužení na základě naměřených teplot, pokles teplot v konkurenčním neoteplovacím grafu je založen hlavně na tom, že se zpozdil 24. sluneční cyklus. Graf vyvozuje, že čím je cyklus sluneční delší ( a to poslední cyklus je), tím následuje další cyklus slabší, což bývá spojeno s ochlazením. Rozptyl hodnot v grafu je  obrovský, koeficient spolehlivosti korelace je  R2=0,42, hodnotit spolehlivost takového odhadu raději nebudu. Další graf z článku vyjadřuje kolísání solární konstanty 1885 -2005, kde jsou hodnoty asi 1365,5 W/m2 až 1368 W/m2. Škoda, že autor neproložil jednoduchou lineární regresní křivku v tomto grafu - jednoznačný nárůst solární konstanty z této regresní křivky odpovídá  globálnímu nárůstu teplot v období od 1885 do současnosti. Jsou to jasné a přímé souvislosti.
Komentář: Grafy sluneční aktivity nestačí brát za období od Galilea od pozorování slunečních skvrn. Sluneční aktivitu lze určit z dřevin, kdy se porovnává poměr 14C a 12C. Uhlík 14C vzniká z korpuskulárního slunečního záření v atmosféře. Větší aktivita Slunce = větší množství korpuskulí a 14 C. Poločas rozpadu 14C = 5730 let.

Graf aktivita-slunce-4000let.jpg je z knihy M.M. Cotterell: Superbohové, Pragma , originál je z 1997. Graf ukazuje, že doby ledové a sluneční aktivita hodně souvisí- nic nového. Ale podstatné e, že tyto dlouhé periody mají ploché maximum ( nejméně desítky, spíše stovky let). Současné krátkodobé grafy v uvedeném článku na  http://www.euroekonom.cz/ pracují s krátkou periodou zhruba od roku 1600, po Malé době ledové aktivita Slunce ( vyjma malé pravidelné výkyvy v periodě 11 let) roste. Představa, že během několika let se tato dlouhodobá aktivita Slunce obrátí a začne snižovat, je těžko myslitelná bez období desítek let plochého maxima, což je na předchozích dlouhodobých grafech vidět. Graf sluneční aktivity až skoro do 3000 let př.n.l. a má 3 největší maxima ( Sumerské asi 2700 př.n.l., Pyramidové asi 2200 př.n.l. a Stonehenské - asi 1700 př.n.l) další 2 menší maxima asi 1000 př.n.l. a 500 př.n.l., velké maximum (Římské -asi 50-100 n.l. ), minimum 500-700 n.l.,široké středověké maximum asi 1250 n.l. - to neladí s grafy teplot v té době (byly i velmi tuhé zimy ve 13.stol. kdy zamrzl Jadran) ani nijak moc s vysokou teplotou kolem 900 ( Vikingové a Gronsko), pak je Maundereovo minimum ( Malá doba ledová) a a asi od 1750 sluneční činnost stoupá. Tento graf navozuje situaci, že současné maximum sluneční činnosti se blíží vrcholu a bude klesat ( jak jinak- to se dá očekávat u všech maxim)- velké vrcholy křivek jsou však až několik stovek let "široké". Takže, kdy začne tento dlouhodobý sluneční pokles - toť otázka, i kdyby souvislost teploty s uvedeným grafem byla ideální.

Graf aktivita-slunce-za-1000let.jpg je ze stránky http://www.aldebaran.cz/bulletin/2004_07_sun.html, tento graf ukazuje, že sluneční aktivita od vrcholu  malé doby ledové asi 1670 prakticky  roste ( s dílčími výkyvy). Pokud budeme chtít přiřadit sluneční činnosti nějaká čísla ve W/m2 , tak lze užít graf podle Houghtona: Globální oteplení- tento graf slunce 9000let.jpg ukazuje podstatný rozdíl ve slunečním záření nyní a před 9000 roky - vlivem tehdy většího  náklonu zemské osy bylo záření Slunce na Severní polokouli v létě  -červen, červenec, srpen- až o 30 W/m2 větší až k asi 480 W/m2 a v zimních měsících prosinec, leden,  únor - až o 15 W/m2 nižší, než nyní To je velmi podstatný faktor pro ústup a tvorbu ledové pokrývky. Připomínám, že výkyvy  solární konstanty jsou během 11- leté periody Slunce je podle "ochlazovacího"grafu na http://www.euroekonom.cz/ asi r 1900- minimum 1365,5 W/m2 a někdy kolem 1992 je dosavadní maximum 1368,2 W/m2. To je kolísání ani ve 3 W/m2 a asi 2 promile.

Hoghton uvádí, že zdvojnásobení CO2 by vedlo ke zvýšení pohlcování o 4 W/m2, to odpovídá vyrovnání teploty asi z 15 °C na 16,2°C, čili zvýšení o 1,2°C, s dlouhodobými účinky o 2 °C. Setrvačnost teploty velkého množství oceánské vody oddaluje nástup tohoto oteplení až o 30 let. Změny jsou nejdříve povrchové. Hlubokomořské proudy mohou být později ( řádově stovky a tisíce let) rovněž zasaženy. Viz graf slany-hlubinny-proud.jpg , který ukazuje zásadní význam ponoření slané a chladné vody mezi Grónskem a severní Skandinávií. Tento proud jde Atlantikem, Indickým oceánem až do Pacifiku, souvisí s transportem  dalších vod a tepla v oceánu. Pokud se do tohoto místa vedle Grónska  vylije masívně sladká voda z tání ledovců, zanožení chladné a hodně slané vody nenastane a to ovlivní hlubokomořské proudění na staletí. 4 W/m2 při dvojnásobku CO2 lze nejspíš změřit, vytvořit běžnou atmosféru a tuto atmosféru s dvojnásobkem CO2 asi problém nebude, stejně jako proměřit spektra.

Upozorňuji ještě na graf http://zmeny-klima.ic.cz/grafy/cyklus-uhliku-v-gigatunach-svet.html , kde je zásoba uhlíku v gigatunách v atmosféře asi 750 Gt, dýchání asi 60 Gt, výměna s mořskou hladinou asi 90 Gt (zásoby u hladiny v mělkých vodách asi 1200 Gt uhlíku !). Čili ročně se vymění 60+90 = 150 Gt uhlíku, to je atmosférický uhlík se vymění za 5 let. Čili rovnováha CO2 je dynamická, rychlá a tudíž snadno narušitelná- dnes známé zásoby fosilních paliv jsou asi 900 Gt  a mohou být spotřebovány i za 200-300 let.

Vliv CO2 je jistě malý, ale zjednodušené odkazy na minulost a pouhou činnost Slunce nejsou objektivní.