Voda na Zemi, srážky, virtuální voda. Ledovce, doby ledové, supervulkány, asteroidy a klima (2.dil).

Hladina oceánu, klimatické a společenské změny
Kolísání hladiny oceánu nelze zpochybnit, je doloženo geologicky. S očekávaným oteplováním poroste hladina světového oceánu stejně logicky jako v dobách ledových hladina klesala i o více než 100 m.  Podle Scientific American 1/2011 a článku pohromy z klimatické změny v roce 2008 způsobily klimatické změny a katastrofy přesuny  20 milionů lidí, to je asi 4x většího množství, než v tom roce způsobily války.  Do roku 2100 se hladina oceánu zvedne zhruba o půl metru. Jen  v Indii představuje nárůst hladiny o 1 m plochu, na níž žije 41 milionů lidí, v deltě Mekongu asi 7 milionů lidí. Ohrožené země nejsou připraveny přesídlit takové množství lidí, i když je zatím poměrně dost času. Vyspělé země nezvládají příliv uprchlíků už dnes. Článek si vybírá Mosambik, deltu Mekongu a Mexiko.  Mosambik je stát velikosti Kalifornie, v roce 1992 kvůli válce opustilo zemi asi 5 milionů lidí, návrat ztěžují sucha na jihu a povodně na severu, obojí nastalo roku 2007.  V období 1988-2007 byla jižní část postižena suchem, v  nejvíce postižených částech bylo 40%-60% vegetačního období. Vietnamská část delty Mekongu  je domovem 18 milionů lidí, produkuje 60% ryb a 80% zemědělské výroby Vietnamu, Vietnam je druhý největší vývozce rýže na světě. Zvednutí hladiny o 1 m by vedlo k vysídlení 7 milionů lidí. Oblast postihly záplavy nejhorší za 40 let,  zničeno bylo 400 000 domů.  Střední Mexiko na jih od Rio Grande  a k Mexickému zálivu  trpí suchem v období 1988-2007. V některých oblastech je sucho až 40%-60% vegetačního období , předpokládaný úbytek ročních srážek do 2080 postihuje zhruba stejnou oblast   a může dosáhnout 25%-50%.   
Během příštích 20 let se zvýší poptávka po vodě o 30%-50%. Dnes 70% spotřeby vody je v zemědělství, hodně spotřebuje produkce masa. Poptávka po jídle se podle prognózy OSN do roku 2030 zvýší o 50%. Ceny potravin ( pšenice) kopírují ceny ropy. Maximum ceny ropy bylo na jaře roku 2008 ( 133,93 $ za barel) a maximum ceny pšenice počátkem roku 2008 ( 439,72 $ za tunu), Cena ropy po poklesu koncem roku 2009 na 39 $ za barel pak roku 2010 mírně stoupala a cena pšenice stoupla takřka na dvojnásobek od jara 2010, dosáhla na konci roku 2010 hodnotu asi 307 $ za tunu, 14.2.2011 stála pšenice 359 $ za tunu. Cena ropy na konci roku 2010 byla asi 89 $ za barel, 14. února asi 104 $ za barel, to je nejvyšší cena od roku 2008. Projekt vlády USA  z roku 2009 na poskytnutí 400 milionů $ na podporu farmářství rozvojových zemí byl reakcí na vysoké ceny pšenice  roku 2007-2008. Díky krizi se tento fond zmenší na 100 milionů $. Každý občan USA tedy poskytne 1/3 dolaru.  Roku 2008 USA i EU  zavedla povinně přidávání bioethanolu do benzínu, což zvýšilo cenu pšenice. Díky krizi klesla poptávka po ropě a klesla i cena pšenice. Svět je globálně propojen a ve vyspělých zemích je v obsahu  popelnic až 25% zbytků jídla. (Tento odstavec je volně podle MF Dnes 15.2.2011, článek Ctibor Jappel: Příliš drahé jídlo).
Potraviny se mohou stát cílem spekulací. V horším případě válek.

          

Nahoře : Graf podle navajo.cz. Změna hladiny na grafu oceánu odpovídá mimo jiné i zastavení Golfského proudu v mladším dryasu před 12 800 roky, což se projevuje prodlevou na křivce nárůstu hladiny a poklesu teplot. Strmý nárůst hladiny odpovídá prudkému nárůstu teplot. Asi před 12 800- 12 9000 roky došlo k prudkému teplotnímu výkyvu (ochlazení je zde patrné ze zastavení nárůstu hladiny)- patrně pád asteroidu do oblasti Velkých jezer, vylití sladké vody na povrch Atlantiku a oslabení Golfského proudu -více viz

http://gnosis9.net/view.php?cisloclanku=2009110002  a  http://gnosis9.net/view.php?cisloclanku=2007080018  .
Častá je námitka, že asi polovina přírůstku hladiny oceánu je dána teplotní roztažností. Hladina oceánu se zvedá rovněž vlivem nevratného čerpání podzemních vod, asi ¼ přírůstku hladiny z celkového 3,1 mm za rok. ( viz článek http://gnosis9.net/view.php?cisloclanku=2010090015 ). Z hlediska čisté fyziky ale nevratné odčerpání vody odlehčuje a snad i zvedá pevniny, které v podstatě plavou na roztaveném magmatu. Odlehčení tajících pevninských ledovců musí mít taktéž vliv na zvedání pevniny v daném místě. Děje se tak dosud v Kanadě a severní Evropě jako zpožděný následek konce doby ledové. Primární vliv globálního oteplování na úbytek ledovců bývá zpochybňován tím, že ledovce centrální Antarktidy neubývají, ale mírně rostou. To je ovšem ovlivněno i množstvím srážek, Antarktida patří ke srážkově nejchudším oblastem na Zemi. Rozhodující však je, že sníh a led v centrální Antarktidě němá šanci tát a posuv ledovce po podloží je tam většinou malý. Jižní pól si udržuje prakticky 50 let stejnou teplotu ( – 50°C). Ozón je skleníkový plyn, změny jeho koncentrace mají menší vliv na globální teplotu (http://cs.wikipedia.org/wiki/Glob%C3%A1ln%C3%AD_oteplov%C3%A1n%C3%AD)

 Pokles ozonu nad Antarktidou na tzv. polárních oblacích ledových krystalků působením halogenovaných uhlovodíků je sledován od 70.let. Pokles ozonu znamená pokles skleníkového jevu a ochlazení. Obráceným směrem působí samotné freony, které mají mimořádně vysoký srovnávací koeficient skleníkového efektu vůči oxidu uhličitému (až několika tisíckrát silnější).Vyšší teplota znamená větší odpar a více srážek v této oblasti. Ledovce jsou určeny množstvím srážek ( sněhu) a množstvím tání případně spojeného s tzv. telením ledovců ( jejich posunem a rozpadem do moře, rychlost pohybu sledovaného ledovce v Antarktidě je stovky metrů za rok, rekordní místo až 1500 m/rok). Významný je obecně skluz ledovce po podloží. Tzv. teplé ledovce kloužou vlastně po vrstvě vody udržované v kapalném skupenství tlakem. Studené ledovce jsou k podloží ukotveny. Sklon podloží sklouzávání ledovců urychluje. Také kvůli ubývajícímu šelfovému ledu ztrácí ledovec oporu. Proti těmto ne zcela přesně vyčíslitelným jevům lze postavit jednoznačný trend tání ledu v Arktidě. Plocha plovoucího ledu je zdokumentována satelitními snímky, lze i odhadnout významně klesají objem tohoto plovoucího ledu. Sloganem lze říci, že led Arktidy je obrovským asi 6-14 milionů km2 velkým teploměrem, který se osciluje k menším plochám ledu. Vysvětlit tento úbytek plochy a objemu ledu Arktidy bez oteplování asi nelze.( http://gnosis9.net/led-v-arktide.php)

Poprvé byly tyto změny hladiny oceánu sledovány na geologických vrstvách pobřeží Atlantiku ve Francii. Na horním grafu je cenné protažení až k době před 900 000 roky, kam ledovcové vrty už nedosáhnou ( EPICA vede k datům asi do 750 000 let před dneškem).Teplá a chladná období ( doby ledové) mají odraz ve změnách hladiny oceánu. Zaujme strmé zvýšení hladiny asi před 450 000 a 350 000 roky. Teplé období před asi 120 000 roky už je spojeno s vývojem a migrací předků člověka. A v chladném období před tím asi od 170 000 let prý už naši předkové používali oděv, ve kterém se s nimi o teplo dělily už tehdy vši. Mamutí měli až 90 cm dlouhou srst, do takového kožichu by se schovaly i blechy. Před 10 000 roky na konci doby ledové bylo na Zemi asi 1 milion lidí, roku 2011 to bude 7 miliard. Pokud  člověk napomohl k vyhynutí mamutů, tak se může dočkat jejich pomsty - permafrost obsahuje velké množství trusu mamutů, který oteplením má uvolňovat methan. A pod permafrostem jsou ještě methanové klatráty.  Mamut spořádal denně asi 200 kg trávy. Pokud se podaří mamuty znovu klonováním přivést k životu, budou muset žít pod dohledem statného ošetřovatele.

Teploty oceánu
Nejde jen o povrchové teploty, ale i o teploty do hloubky až stovky metrů, kde je akumulováno obrovské množství energie pocházející ze Slunce. Energie v GJ/m2 v červnu od 1955-2010 rozhodně v trendu roste, což znamená ohrožení ledu v Severním ledovém oceánu. Je však třeba zachovat paniku, přesná měření teploty oceánů do hloubky jsou zatím jen krátkou dobu. Automatické sondy se aktivují na satelitní spojení, opakovaně se potápí , změří teplotu a po čase se vynořují a vysílají na satelit, který registruje jejich souřadnice. Před tím se v hloubkách určitě taky něco dělo, jen jsme o tom nevěděli. Článek "Jak stvořit nejteplejší rok" na klimaskeptickém oslu.cz (
http://osel.cz/index.php?clanek=5537) řeší hodně teplý rok 2010. Družice NOAA prý špatně vypočítává průměry na několika místech, kde pevninské sondy nejsou a tlačí hodnoty nahoru. V článku je hezky vyložen školní příklad s chybějícím žákem, když se má určit průměrná výšky třídy. Nechybí trocha středoškolské statistiky. Chybí návrh, co s chybějícími údaji udělat. Když je vynecháme, bude celková chyba průměrné teploty Země jistě větší, než když využijeme hodnoty odhadnuté z nejbližších stanic. A vůbec nic jsme se nedozvěděli o tom, že 2/3 povrchu Země jsou oceány s údaji získávanými nově i  z uvedených potápějících se stanic, které putují oceánem. Tam se to bez rozumně vypočtených průměrů neobejde a údajně zfalšované údaje se ani pochybovači nedozví.

Anomální vysoké povrchové teploty kontinentů roku 1998 (vliv El Niňo) zde v severním Atlantiku v hlubší vrstvě oceánu nemají výrazné lokální maximum, většina hodnot po roce 2002 je vyšších než 1998, i když nárůst trendu poslední dekády se zpomalil. Obecně trend teplot roste od 1970. I po roce 2000 je patrný nárůst energie akumulované v oceánu. Trend teplot zde v červnu souvisí s minimálním množstvím ledu, které v trendu klesá. Většinou dosahuje minima k podzimní rovnodennosti 23.září, což je logické, protože pak tam sluneční svit ubývá.

Trocha historie
nikoho nezabije, ledovce tály už mnohokrát.
V době před 60-55 miliony roky se utrhla Austrálie od Antarktidy a vydala se rychle na sever. Asi před 70 miliony let se odtrhla Indie od Madagaskaru a vydala se rovněž rychle na sever, kde se asi v době před 30-10 miliony let postupně srazila s Asií a vznikly Himaláje. Postupně tedy zanikalo Tibetské moře, jehož dno s vápencem bylo zvednuto až na dnešní nejvyšší hory světa.

Menší vsuvka je k možnému vlivu CO2 vázaného ve vápencích, což je významně ovlivněno životem v mořích, zvláště korálovými útesy. Subdukcí ( podvlékáním) kontinentálních ker se dostává vápenec do velkých hloubek, kde se za vysoké teploty rozkládá působením tepelně stálejší kyseliny křemičité ( spíše SiO2). Tato geologická přeměna vápenců je asi 200 krát pomalejší, než přeměna přes atmosféru fotosyntézou. Počítal jsem to podle knihy Život jako geologická síla, vyšlo, myslím, 183 krát pomalejší. Ukládání vápenců jako světlá vrstva evidentně existovalo v geologické době křídy. Je to uvedeno v prvním mém článku (http://gnosis9.net/pdf/globalni-otepleni-1-dil.pdf).

Bádá se i nad zachycováním CO2 do hloubek mořského dna díky bakteriím  http://scienceworld.cz/biologie/bakterie-ziji-i-kilometry-pode-dnem-oceanu-6127. Otázka je, kde se tak hluboko bere kyslík, který  mají tyto bakterie potřebovat. Můj článek na http://hledani.gnosis9.net/view.php?cisloclanku=2009080011 obsahuje graf  č 4. koloběhu uhlíku podle Moldana (2009) a přírůstek tohoto ukládání (v Petagramech uhlíku = 10E+15 g = 10^15 g) je +0,2 Pg uhlíku/rok,  zatímco zachycování do střeních velkých hloubek oceánu je logicky větší- asi 1,9 Pg uhlíku/rok. Bakteriální život v půdě a oceánech přestavuje srovnatelnou hmotnost jako ostatní viditelný život na Zemi. V hloubce dna oceánu asi změny rychlé nebudou, ale už to, že se život dostal tak hluboko je schopen existovat v obrovském tlaku při teplotách ke 100°C ukazuje, že jev ukládání organických látek do mořského dna musí existovat dlouho. Připomíná se mi opět to, že ropa vznikla přeměnou organických látek na dně moří. Moc kyslíku tam asi nebylo, jinak by se dávno zoxidovala. Můj závěr tedy je, že geologické a bakteriální změny ukládání uhlíku na dně oceánů jsou hodně pomalé proti tomu jak si podkuřujeme fosilními palivy dnes.


Výrazně se zmenšoval oceán Tethys, po němž nakonec zbylo Středozemní moře. (Toto moře bylo později i úplně uzavřené a pak vyschlé). Docházelo k výrazné změně proudění mořské vody, což mohlo mít vliv na klima podobně jako později v době asi před 35-30 miliony let, kdy se úplně oddělila Antarktida. Studený proud obklopující Antarktidu je zdrojem mimořádně chladné vody, která zvolna asi za 2000 let oběhne při dně oceánů celou zeměkouli. Teploty u dna oceánů jsou jen několik stupňů na nulou, včetně oceánů tropických, kde teplota nepřekračuje asi 6 °C. Methanové klatráty jsou sněhu podobné látky v bahně dna , nad 18°C a v přítomnosti vody se rozkládají. V současné době stále udržovány na uzdě touto chladnou vodou a akutní nebezpečí jejich uvolnění patrně nehrozí ani při současném trendu globálního oteplování.

Zvětšit obrázek
Nahoře jsem slepil dva grafy podle gnosis9.net. První je klasický graf rostoucí teploty od roku 1900 a druhý je graf otočený tak, že ukazuje ÚBYTEK ledu v Arktidě od roku 1980. Obdobný trend grafů je zřejmý.

Geologická minulost Země a teploty

Pohled na pohyb kontinentů v období 65 -50 milionů let s poněkud utopenou Evropou, nás pobízí k zamyšlení, že mohlo být více takových teplých proudů, jako je dnes Golfský proud přinášející teplo do vyšších zeměpisných šířek. Dlouho až asi do doby před 3,5 miliony let existoval průliv mezi Severní a Jižní Amerikou. Oceánské vody se v blízkosti rovníku valí na západ díky rotaci Země. Na mnoha místech bránily pohybu mořských proudů v geologické minulosti pevniny, jejichž pohyb lze zpětně vysledovat., což o tehdejších mořských proudech říci asi nelze. Mořské proudy ovlivňuje i Coriolisova síla.


Nerad bych zde vypouštěl do kdysi emotivní diskuze znovu Coriolisovu sílu, která výrazně ovlivňuje cyklony a anticyklony, tedy děje v atmosféře. Corilisova síla je pro pomalu se pohybují vodní masy malá v přepočtu na 1 m3 vody pro složku rychlosti 3 m/s směrem sever-jih je F=2*1030*3*(7,27E-0,5) = 0,45 [N]. Na severní polokouli je proud stáčen vždy vpravo od svého směru a přispívá k zatáčení Golfského proudu k Evropě. Coriolisovo zrychlení je malé, ale působí trvale. Proud unášený ve směru už existující jakési mořské řeky je dál nepatrně odchylován doprava. Účinek lze tedy přirovnat k prokazatelnému většímu podemílání pravých břehů řek severní polokoule, patrné třeba na Sibiři. Nakonec i rotaci vody při vypouštění vany lze při dobré vůli přičíst Coriolisově síle. Společenská etiketa kdysi říkala, že manželka má ve společnosti jít vlevo od manžela, díky Corilisově síle se jí pak vnady při chůzi na severní polokouli odchylují doprava, což ho snad i po létech potěší. Milenky měly chodit vpravo a těšit tak i další případné zájemce.


Velké části dnešní Evropy byly tehdy před 65-50 miliony let pod vodou a zbytky oceánu Tethys oddělovaly Afriku od Evropy. Pozdější srážka obecně africké desky s evropskou vedla

ke vzniku Alp (vrchol srážky byl před 10 miliony let), Pyrenejí (před 40 miliony let), a Kavkazu ( před 60 miliony let). Dnešní seskupení Evropy, Asie a Afriky brání rovníkovému proudění. Před 65 miliony let došlo k pádu asteroidu do oblasti Yucatanu, ale i sopečné činnosti v Indii ( ta byla už na počátky cesty směřující ke srážce s Asii).

Výborně zpracovaná stránka o pohybu a vzniku kontinentů za 550 milionů let je http://cs.wikipedia.org/wiki/V%C3%BDvoj_kontinent%C5%AF

Uhelná ložiska se tvořila zejména v karbonu a permu (černé uhlí asi v období před 360- 286 (?) miliony let) a v období třetihor hnědé uhlí.

Eocén (55,8 Ma - 33,9 Ma) je geologická epocha v období třetihor. Vyznačuje se velmi vysokými teplotami. Většinu planety pokrývaly lesy (uvádí se, že dokonce i kolem jižního pólu, snad se myslelo obecně v Antarktidě), tropické deštné lesy zasahovaly až k 45° zeměpisné šířky. V této době se vyvinuli přímí předchůdci dnešních savců. Dominantním suchozemským tvorem a  byl však pták rodu Gastornis tvořící predátorská hejna. Dlouhodobé oteplení od doby před 55 miliony let bylo doprovázeno zvednutím mořské hladiny zhruba o 100 m, zalitím Beringie a oddělením Asie a Ameriky. V Asii tak vznikly příhodné podmínky pro vývoj savců mimo dominantní vliv hejn velkých ptačích predátorů. Samice savců se vyznačovaly obětavou péčí o potomstvo, když v jejich mozku se uvolňovaly hormony vzbuzující pocity spokojenosti při kojení mláďat. Kojí se i době televize, která má k pocitům uspokojení většinou daleko. Ještě že herečky a modelky ukazují výstřihy a své pracovní nástroje, které během nekonečných seriálů potěší postupně všechny.
Péče o mláďata nebyla u dinosaurů takřka žádná a pokud nějací přežili katastrofu před 65 miliony let, na ovládnutí světa už neměli sil.

Paleocén (65,5 - 55,7 Ma BP) je nejstarším obdobím třetihorní éry (65,5 - 1,8 Ma BP) a prvotním počátkem "věku savců". V tomto období skutečně dochází k velkému rozmachu savčích vývojových linií, kromě toho však také ptáků a kvetoucích rostlin. Objevují se  první kytovci, prašelmy nebo třeba pokročilejší primáti. Přesto je již dnes zřejmé, že alespoň někteří neptačí dinosauři také přežili i do nejstaršího paleocénu. Vývoj kytovců je zakonzervován v saharském písku, kostry předchůdců dnešních velryb se zbytky kostry končetin z doby zhruba před 40 miliony let se nacházejí na Sahaře, kde v té době bylo moře. Posuny kontinentů a změny výšky hladiny moří vytvářely evoluční tlak na vývoj savců. Předchůdci savců přežili katastrofu před 65 miliony let nejspíš zčásti pod zemí a měli velikost veverky nebo nejvýše králíka. Vyvinuli se z nich i mamuti o hmotnosti až 10 tun. V moři dosáhly velryby obřích rozměrů asi před 5 miliony let. Plejtvák obrovský ( přes 30 metrů a 150 tun), může dosáhnout hmotnosti 200 až 240 tun, mládě velryby vypije 500 litrů mléka denně. Keporkak má hmotnost asi 40 tun a délku 19 metrů. Mládě keporkaka přeplave na mateřské mléko od Havajských ostrovů až k Aljašce. Keporkaci se stávali snadným cílem, živí se výhradně drobnými korýši ( krillem) a nevšímají si v moři ničeho živého většího než 30 cm. Kdysi ve 12.století byli keporkaci loveni i v Biskajském zálivu. Plavou totiž pomalu, jen asi rychlostí 12 km/h a na lodi neútočí. Modré velryby ( Plejtvák obrovský) a keporkaci mají jediného predátora- člověka, který dokázal za 200 let vyhubit 90% těchto savců, jejichž vývoj začal před 55 miliony let. Podobně jako patrně kdysi u mamutů začínal mnohdy útok civilizovaných lidí na mládě, které matka neopouští a ztrácí tím výhodu rychlosti. Dnes zkoušíme odolnost kytovců vojenskými podmořskými radary, které oceánem šíří pro velryby pekelně hlučnou diskotéku.

Teploty a krajina u nás během 40 milionů let.

Podle knihy Doby ledové [1] před 40 miliony let dosahovala průměrná roční teplota v našich šířkách 21°C. Asi před 30 miliony let byla tato teplota asi 16°C-18°C. Wikipedia uvádí ,myslím, teploty o něco nižší stejně jako dříve uvedené grafy. Dnešní průměrné roční teploty jsou asi 7°C-10°C v našich zemích a v blízké části Polska a Německa, kde v době ledové začínal skandinávský ledovec.
Asi před 2,5 milionem let začala poslední velká doba ledová, která v podstatě s mnoha výkyvy dosud trvá. Nastal celosvětový pokles teploty, průměrně asi o 7°-13°C byly teploty nižší u nás, než dnes. Celosvětově se uvádí nejvýše o 8°C nižší teploty. Posuny ledovců na sever od nás proběhly několikrát a roční posun byl až 150 m. Doby meziledové byly poměrně pravidelné, ale kratší, než glaciály. V poslední době ledové vrcholící před asi 20 000 roky celé naše území bylo mrazivou pustinou s trvale zmrzlou půdou, která na povrchu roztála jen na krátkou dobu. To muselo stačit odolné travnaté vegetaci, dřevin rostlo málo, nejspíše jen na jižní Moravě a přilehlé podkarpatské nížině. Lovci mamutů museli topit i velkými kostmi zvířat získanými sběrem. Obdobná krajina je nyní v oblast Sibiře v pohoří Sajanském, kde se angažují i naši vědci.
Voda formovala povrch planety a je skrytou nadějí i pro energetiku lidstva. Na každý metr severoatlantického pobřeží Evropy dopadá energie 50 kW přinesená oceánem. Pobřežní čára styku pevniny s mořem představuje celkem stovky tisíc kilometrů. Mořská hladina kolísala o více než 100 m. Zanechala po sobě desítky metrů nad mořem vyvýšených někdejších pláží nebo naopak zaplavila dávné ledovcové řeky, jinde vznikly hluboké fjordy. Vápencové horniny původně na dně mělkých moří se dostávaly vrásněním na pevninu, kde působením dešťové vody a oxidu uhličitého vznikaly velké jeskynní soustavy, které napomáhaly přežití našich předků v dobách ledových. Desítky metrů hluboké jeskyně si udržují stálou teplotu v podstatě odpovídající průměrné roční teplotě.

Ledovce

Rozdělení objemu světových zásob vody slané, ledovcové, jezer, řek, atmosférická vody ukazuje jako části krychlí následující graf podle geologa Jakeše.

Graf podle Jakeše je z výborně zpracovaného Webu charakteru skript s více než 20 stránkami a mnoha obrázky. http://geologie.vsb.cz/geomorfologie/Prednasky/10_kapitola.htm

Ledovce modelovaly krajinu, což je patrné dosud. Bludné ledovcové balvany jsou i v naší krajině. Doufám, že tuto práci nedostanu od společnosti Sysifos Bludný ledovcový balvan za příspěvek pavědě. Pilný diskutér na tomto serveru můj údajný přínos pavědě vysvětluje neustále a má to takřka jako vedlejší zaměstnání při důchodu.

Vývoj života na Zemi a doby ledové ( většinou podle Všeobecné obrazové encyklopedie [2])

Celkem byly na zemi čtyři hlavní doby ledové.

Vývoj země a vznik kyslíku (viz převážně podle níže uvedeného článku na osel.cz)

Velmi dobré, odborné a věcné jsou popisy katastrof včetně současných snímků jsou na následujícím odkazu, nemá smysl to přepisovat a leda kazit formu. http://sites.google.com/site/udalostiakatastrofy/katalog_katastrof

Odtud další odborně psané odkazy:

Zalednění

Asi před 2,5 milionem let začala poslední doba ledová, která v podstatě trvá dosud. Celkem došlo asi k 16 změnám zalednění ( postupu ledovců), jindy se uvádí 20 i více těchto změn v Alpách. Asi od 500 000 let z důvodů ne zcela jasných se střídají období asi 100 000 let chladu ( glaciály) a doby meziledové ( zpravidla 12 000 – 20 000) interglaciály. Celkem tedy od 500 000 let byly 4 doby ledové a 3 doby meziledové, čtvrté teplé období je nyní. V alpské oblasti byly doby ledové pojmenovány podle řek, pro střední Evropu jsou jména těchto stejných zalednění uvedena kurzívou:

Během čtvrtohor ( pleistocén a holocén) ve třech posledních zaledněních dosáhl evropský ledový štít ( zvaný též skandinávský) až do střední Evropy. V obou elesterských zaledněních dosáhl ledovec daleko na jih, u nás nejdále až k dnešnímu Novému Jičínu. Byly u nás nalezeny horniny pocházející ze Skandinávie ( z Finska), Baltské moře tehdy neexistovalo a bylo zaplněno ledovcem. Poslední viselské zalednění bylo menší, sahalo jen na úroveň dnešní linie Berlín-Varšava. V elsterském období v Evropě ledovec ze Skandinávie a Britských ostrovů sahal až k pohoří Harz, k Lužickým a Jizerským horám, Krkonoším, Hrubému Jeseníku a Západním Karpatům. Horský ledovec byl na Šumavě. Pod ledem byla Anglie, Holandsko, Sředoevropská a Východoevropská nížila, horské ledovce byly v Alpách. Na západní a střední Sibiři byl ledovec na ploše kolem 6 milionů km2 . Na západ od Uralu se ledovce spojily se severoevropským ( skandinávským) ledovcem. Pod ledem byly vysoké hory střední Asie i Japonska. Americké zalednění mělo dvě centra -první nad Labradorem a druhé nad Hudsonovým zálivem. V posledním ( wisconsinském) zalednění se tento ledovec spojil s ledovcem kordillerským. Na východě dosahoval ledovec až k Atlantiku. Obrovské zalednění bylo v Antarktidě a ledovec byl spojen s Patagonií. Jak už bylo několikrát řečeno, obtékání nebo neobtékání Antarktidy chladnou vodou má zásadní vliv na klima- přenáší chladnou vodu do spodních oceánských proudů kolem celé Země.

Jak led ovlivnil krajinu.

Ledovcem formovaná krajina je například v severním Německu a Polsku, v Kanadě a severní části USA. Ledovec zasahoval až na úroveň New Yorku do Central Parku. Odhalené skalnaté podloží umožnilo stavbu mrakodrapů v části Manhattanu, usazeniny v Central Parku jsou pro výškové budovy nevhodným podložím.

Táním ledovcové vody vznikla rozsáhlá koryta, kterými protékají mnohé současné řeky. Okraj ledovce patrně formoval údolí dnešní Temže. V jiném období tekla Temže severněji. Hlavní řeky v Severoevropské nížině ( Labe, Odra) měly šířku v době tání v ploché krajině až 25 km a odváděly v době tání asi 50 x více vody, než dnes. Některá údolí byla zanesena, ale byla později využita ke stavbě kanálů (kanál Labe- Wesera-Emže).

Ledovce formovaly strmá údolí Alp i norské fjordy. Vzhledem k nižší hladině oceánu i přes 100 m níže, byly součástí pevniny nynější šelfy, které byly rovněž formovány tekoucí vodou. Doby ledové přinesly velké množství spraše roznesené a uložené v letním suchém období, kdy bylo málo vegetace. Poslední doba ledová uložila asi 3 miliony km2 spraší, které tvoří úrodné půdy na Ukrajině, v Číně, středozápadu USA nebo v Argentinské pampě. Celkově v ledových dobách v oblasti kolem Prahy byly uloženy vrstvy mnoha metrů spraše, která patří mezi nejdříve a nejlépe prozkoumané na světě.
Schéma pevninského ledovce podle geologa Jakeše.

Zdroj o obrázku: http://geologie.vsb.cz/geomorfologie/Prednasky/10_kapitola.htm
Schéma pevninského ledovce podle knihy [1] R.Crummenerl :Doby ledové, 2010

Další obrázek ukazuje celkové změny zalednění severní polokoule během 1,15 milionu let podle geologa P.Jakeše (http://cs.wikipedia.org/wiki/Petr_Jake%C5%A1)

Zdroj : http://geologie.vsb.cz/geomorfologie/Prednasky/10_kapitola.htm

Mořské usazeniny a klima.

Jiří ( George) Kuka, narozen 1930 v Praze, od roku 1970 působil na Kolumbijské univerzitě v N. Yorku – ukázal, že jako jeden z prvních, že kolísání klimatu je zapsáno v mořských usazeninách.

Tento graf je z knihy 1]: Rainer Crummenerl: Doby ledové. Je cenný tím, že ukazuje i do dobu před 700 000 roky, ledovcový vrt EPICA tuto dobu moc nepřesáhl. Teplejší voda odpovídá relativně méně izotopu 18O, chladnější voda má relativně více izotopu 18O.
Podrobný graf teplotních odchylek podle izotopu 18O z usazenin za asi 1,8 milionu let  má přes 60 podstatných teplotních odchylek. Zdroj :
http://wattsupwiththat.files.wordpress.com/2010/12/lisieckiraymo-20045.jpg

 


 

 

 

 

 

Zvětšit graf

Další graf ze stránky http://wattsupwiththat.files.wordpress.com/2010/11/co2-d13-proxy-present-800kya.png ukazuje nízké koncentrace CO2 zvláště v době před 450 miliony let a před 650 miliony let, kdy bylo největší zalednění. Grafy odvozené z usazenin a podle izotopů 18O a 13 C se v principu shodují s ledovcovými vrty Vostok a EPICA. Jsou rovněž v souladu s Milankovičovými cykly. Jinak řečeno, různými způsoby  a cestami bylo ukázáno, že vysoké koncentrace CO2 jsou v dobách meziledových,. nízké jsou v dobách ledových. Kolísání CO2 v minulosti mohlo souviset s Milankovičovými cykly nebo jinými vlivy ( uvolnění methanu z klatrátů a permafrostu) vedoucími ke  zvýšení teploty a uvolnění dalšího CO2 .  Nyní polovina antropogenních emisí CO2 zůstává v atmosféře a představuje tedy porušení rovnováhy. Dosáhli jsme ( únor 2011)  300 ppm CO2 , která není v celém grafu za 800 000 let  překročeno.


Pomocí usazenin lze sledovat teplotu oceánů v dávné minulosti např. (před  14,3-14,7 miliony let)-  http://geology.gsapubs.org/content/38/9/783/F3.large.jpg , kde je graficky znázorněna závislost oslunění na 30° N plynoucích z Milankovičových cyklů a teploty oceánu podle sedimentů a izotopu 18O.

Důsledky tání ledovců

Od poslední doby ledové uplynulo asi 20 000 let, skadinávský ledovec se zmenšoval a rozpadal. Zmenšení obrovské zátěže vedlo ke zvedání Skandinávie, která byla jeden čas i ostrovem. Skandinávie se zvedá o 4-11 cm/rok, v Severní Americe se zvedá pevnina u Hořejšího jezera asi 0,37 cm/rok až k 10 cm/rok u Hudsonova zálivu. Naopak jižní Anglie se potápí. Severní Anglie byla před 18 000 roky až pod 1 km silným ledem, který zatlačil zemskou kůru asi o 450 m hlouběji. Poloplastická hornina se přesunula na jih a tam zvedla dnešní jižní Anglii až o 30 m. Nyní se poloplastická hornina vrací na původní místo a jižní Anglie s Londýnem a ústím Temže klesá. Podobně klesá i oblast Středozemního moře . Některé 2 000 let staré antické památky jsou i několik metrů pod hladinou moře. Ohroženy jsou Benátky. Hladina moře u Chorvatska nestoupá v souvislosti se zvyšující se pevninou. Pevnina se zvedá na principu jakési kolébky, jak bylo vysvětleno u Anglie.

Milutin Milankovič (1879-1958) , srbský stavební inženýr, v Budapešti původně jako válečný zajatec 1. světové války pracoval v knihovně. Pro vznik doby ledové je podnětem, když se Země nachází ve větší vzdálenosti od Slunce a zemská osa je téměř kolmá k rovině ekliptiky. Tehdy do polárních oblastí dopadá nejméně slunečního záření a kumuluje se sníh a led, který odráží světlo, což vede k dalšímu ochlazení.

Milankovičovy cykly jsou popsány např. na  http://gnosis9.net/pdf/globalni-otepleni-1-dil.pdf
Všeobecně přijímané celkové schéma Milankovičových cyklů velmi dobře koreluje s hodnotou slunečního ozáření na 65° severní šířky ( tedy blízko polárního kruhu) a celkového zalednění. Doba ledová nastává, když kulminují alespoň dva faktory (precese, sklon, excentricita), nejvíce při současném působení všech tří faktorů najednou. Další dobu ledovou očekával Milankovič za 5 000 let, nyní se odhad zvyšuje na asi 14 000 let. Podle samotné excentricity asi na 25 000- 30 000 let.
Spodní část grafu s vyznačením teplých a chladných období je shodný s hořejším výřezem grafu za 1 milion let. Výkyvy teplot podle ledovců a podle usazenin v severním Atlantiku a severním Pacifiku  mají mezi sebou značné odchylky .
http://geology.gsapubs.org/content/38/9/795/F3.large.jpg.

Teploty za 1,5 milionu let a koncentrace CO2 jsou na
http://wattsupwiththat.files.wordpress.com/2010/11/co2-present-1-5mya.png

Zvětšit obrázek

Ledovce a ledovcové vrty

Vrty ledovcového jádra byly provedeny v Antarktidě ( Vostok, EPICA) a v Grónském ledovci (GRIP = Greenland Ice Core Programme). V Grónsku vrt narazil do skalního podloží ve hloubce 3 000 m. Heslo Vostok stačí zadat, pomocí google.cz a v sekci obrázky- najde stovky grafů, z nichž zajímavý je zde dole uvedený ( http://www.blisty.cz/files/2007/03/23/graph.gif ), který ukazuje nárůst množství prachu v dobách ledových ( v grafu červeně nahoře).

Tento dlouhodobě ukládaný prach nelze přičíst vulkanické činnosti, ale tomu, že v dobách ledových bylo málo vegetace a letní období s poměrně vysokými teplotami a suchým vzduchem bylo obdobím roznášení prachu do atmosféry spojeného s ukládáním spraší. Tento prach způsoboval další snížení teplot, podobně jako sopečný popel a prach. Uvádí se, že právě roznášení prachu nad oceány bylo jedním ze stimulů ukončování dob ledové, když po pohnojení oceánu nedostatkovými živinami ( zvláště železem) došlo řasami ke zvyšování produkce CO2 , a tudíž k oteplování. Koncentrace methanu v dobách ledových byla nízká, jak odpovídá malému rozkladu biomasy, které bylo málo hlavně kvůli malému množství vegetace. Oteplování naopak vedlo v uvolňování methanu z permafrostu.

Methanové klatráty

Hronadná vymírání a změny teploty Země bývají spojovány s uvolněním methanu z klatrátů. Článek http://osel.cz/index.php?clanek=5485 řeší, kam zmizelo náhle 200 000 tun methanu z vod Mexického zálivu po ropné havárii. Má logickou odpověď- sežraly ho metanotrofní (někdy též označované jako metanofilní) bakterie a spotřebovaly při tom kyslík. Nepřekvapuje mě na tomto klimaskeptickém serveru ani závěr článku. Není třeba se obávat uvolnění methanu z klatrátů, baktrie to zlikvidují. Příčiny některých hromadných vymírání je prý třeba hledat jinde. Nebo stačí trochu počítat. Hmotnost atmosféry je 5,1E+18 kg, obsah methanu je 1 800 ppb = 1 800*1E-09 =1,8E-06. Pak hmotnost methanu v atmosféře je 5,1E+18*1,8E-6 =9,2E+12 kg. Methanu uvolněného do vod v zálivu a vzápětí zoxidovaného bylo 200 000 tun = 2E+08kg, to je 0,0023% methanu obsaženého ve vzduchu.Takže, i kdyby se tento methan uvolnil do vzduchu, změna by byla malá.
Výborný
je článek z roku 2005 o podstatě klatrátů methanu, uložení i výhledech těžby
http://gnosis9.net/view.php?cisloclanku=2005040014

http://scienceworld.cz/neziva-priroda/hydrat-metanu-nastupce-ropy-jak-vznika-a-proc-se-hned-nevypari-6207
 
článek z roku 2011. Pokud metan z krystalku ledu uvolníme, můžeme ho použít jako palivo podobné zemnímu plynu (jehož je metan hlavní složkou).
Odhady toho, kolik hydrátu metanu na Zemi vlastně je, se různí, ale nejčastěji se operuje s hodnotami mezi 3-5E+13 metrů krychlových. To je, přepočteno na energetickou hodnotu, několikanásobek existujících i již vytěžených zásob všech ostatních fosilních paliv.
Metan získaný z hydrátu by se mohl používat přímo jako palivo (hlavně v tepelných elektrárnách, samozřejmě ale i jako pohon automobilů). Ropa dnes slouží též jako zdroj pro chemické syntézy celé řady látek, zejména polymerů. Lze říct, že spalovat ji je vlastně dosti barbarský způsob zpracování. Nabízí se tedy scénář, podle něhož by se ropa používala nadále jen v chemické výrobě a její energetickou roli by převzal metan
, ale i ten může sloužit jako surovina pro další syntézy.
http://proatom.luksoft.cz/view.php?cisloclanku=2008021802

Je to článek z roku 2009 s grafickými schématy ložisek MH. Metan hydrát (MH) je chemická sloučenina metanu s aditivními molekulami vody ==> CH4.24H2O kryst. dodecahedron a je uložena ve vrstvách ledových krystalů, často zvaných ohnivé kameny - viz obrázekna uvedené stránce. Název dodecahedron je snad odvozen od toho, že 24 molekul vody je vázáno jako dvakrát 12 H2O ( 12= dodeca). Původně se předpokládalo, že tato struktura se vyskytuje pouze ve vnějším prostoru sluneční soustavy kde převládají nízké teploty. Předpokládá se, že MH vznikl migrací plynů ze zemského jádra podél geologických zlomů, krystalizací při kontaktu plynu s chladnou vodou 2°C nebo mikrobiální aktivitou v ložiscích ve vyšších vrstvách MH. Je stabilní do teploty 18°C, hustota 0,9 g/cm2, z 1 litru pevného MH uvolní 168 litrů plynného metanu. Podíl metanu v krystalu je 20%. Když se krystal za normální teploty a tlaku vloží do vody, vycházejí bublinky unikajícího metanu a krystal se zmenšuje.
Odhaduje se, že zásoby sedimentárního MH jsou 2 - 10× větší než jsou zásoby fosilních zdrojů
a činí asi 3 - 5. 10^13 m3 methanu ( 30-50 bilionů m3, přes naši republiku se přepravuje řádově 70 miliard m3 zemního plynu ročně).
Můj názor : rizika těžby jsou velká - jak destabilizací uložených klatrátů, tak při využití pro energetické účely, které na stovky dalších let umožní nárůst CO2 v atmosféře a tedy globální oteplování. Využití jiných energetických zdrojů  vyžaduje velké investice do nových technologii včetně jaderné a fotovoltaiky v rozumném ekonomickém prostředí. Jedno solární šílenství už stačilo. Dále nelze zaměňovat vysoký obsah methanu v čistém klatrátu methanu s jeho skutečným výskytem v porézní hornině ( spíše komprimovaném bahnu) stovky metrů hlubokého oceánského dna. Perspektivní se jeví těžba methanového klatrátu pod vrstvou permafrostu, nejedná se tedy o uvolnění methanu přímo z tajícího permafrostu.

Led Antarktidy ubývá, ale pořád by bylo kde vrtat, ledovce představují konzervu klima.

Zdroj hořejšího grafu :

http://www.skepticalscience.com/arg_jde_o_freony.htm
Připusťme tedy podle hořejšího trendu grafu, že z Antarktidy zmizelo celkem asi 900 Gt ledu, tedy zhruba 1000 km3. To je za 7 let uvedeného období 2002-2009 potenciální příspěvek ke zvýšení hladiny oceánu asi 3 mm, což odpovídá přírůstku hladiny za 1 rok určeného satelity-3 mm/rok. Na tom, že pobřežní části Antarktidy ztrácí led a v centrální Antarktidě led spíše přibývá, by se snad dosáhlo shody. Snad i na tom, že celkový příspěvek Antarktidy ke zvedání hladiny oceánu není velký vzhledem k problémům, které si lidstvo vyrábí jinde.

Pohyby kontinentů a doby ledové
Pohyb kontinentů ( kontinentální drift) rychlostí několika centimetrů za rok na poloplastickém materiálu svrchního pláště Země. Oceánské dno se rozšiřuje, dochází k výlevu lávy, která tuhne, vzniká středooceánský hřbet, který je nejdelší souvislé pohoří a obepíná celou Zemi. Celkem 7 velkých kontinetálních desek a několik malých v podstatě plave na plastickém podloží. Posunem desek vzniká vrásnění ( Kordilliéry, Andy, Himaláje). Desky se mohou pod sebe podvlékat ( subdukce), napětí v horninách se může skokem vyrovnat a vzniká zemětřesení a tsunami. Pro vznik velké doby ledové je podstatné, že do oblasti pólu se dostane velká pevnina, na ní se udrží sníh a ledovec, který odráží světlo a přispívá k dalšímu prohlubování ochlazení.

Mořské usazeniny a doby meziledové
Mořské usazeniny, dna oceánů představují záznam o klimatu ve formě usazenin obsahujících pyl, organické zbytky, prach. Z těchto vrstev mohou být na moři odebrány hluboké jádrové vrty, které lze zkoumat. Jak už bylo řečeno analýzou ulit dírkonošů lze určovat teplá a chladná období.

Rašeliniště jako klimatický archiv
Rašeliniště vznikají tisíciletí. U nás byla prozkoumána rašeliniště o mocnosti až 15 m místě bývalého jezera v Labském dolu v Krkonoších. Rozbor umožnil posoudit změny klima na tomto místě asi za 30 000 let. Rozsáhlá rašeliniště jsou na Šumavě a Červené blato pod Novohradskými horami, kde přežívají zbytky boreálních rostlin z poslední doby ledové ( borovice černá, zvaná blatka).

Pylová analýza
 Asi před 9 300 roky nastalo v našich zemích nečekané oteplení. Pyl vypovídá o tom, že asi v průběhu 1000 let před tím bylo chladněji.Oteplení se projevilo se to zvýšeným množstvím pylu borovic na úkor vrb, které jsou k chladu odolnější a odpovídají vlhké tundře. Složení pylu před 9 300 roky odpovídá výskytu smíšeného dubového lesa a lísky. O teplotách vypovídají i pyly bylin ( pelyněk, vrbovka)..

Vymírání a teploty
Velké katastofy spojené s asteroidy před 65 miliony let u Yucatanu a před 214 miliony let v Quebecku mají zřejmý ohlas v hromadném vymírání. Většinu povrchu pokrývají oceány, kde hledání stop dopadu asteoidů je obtížné mimo jiné i proto, že žádné oceánské dno není starší, než 200 milionů let vzhledem k tomu, že se neustále tvoří nové dno ze středomořských hřbetů. Vytvoření ničivé vlny tsunami a vyvrhnutí prachu z oceánského dna nastalo u Yucatanu a je vidět na hloubce oceánu i na globusu.

Velká vymírání je snaha synchronizovat s periodou asi 60 milionů let, která odpovídá tomu, že na jeden oběh kolem středu galaxie jsou čtyři průlety sluneční soustavy přes galaktický rovník a čtyři vzdálení se od něho. Má docházet ke změnám dopadu kosmického záření na Zemi. Podle Svensmarka by více kosmického záření mělo způsobit více (bílé vysoké) oblačnosti, více odrazu světla do kosmu a ochlazení. Periody 60 milionů let já však na křivce teplot nenalézám. Během 542 milionů let je tam asi 13 maxim teplot ( střední perioda je tedy kolem 40 milionů let). Na křivce jsou 4 velká maxima a 4 velká minima (doby ledové) Pravé fosilie se nacházejí zhruba od 600 milionů let, starší známky života jsou pouze nepřímé, třeba otisky v horninách. Možnosti sledování vlivu života na Zemi na klima, jsou tedy zpět do daleké minulosti omezené.

Doba ledová byla lidstvu i prospěšná.
V poslední době ledové vzniklo asi 3 miliony km2 sprašových půd v místech, kde jsou nyní obilnice světa. Doba ledová kladla mimořádné nároky na zdraví, odolnost a vynalézavost předků dnešních lidí. Přežili ti nejschopnější. Během ochlazení v první polovině 19. století, u nás zvláště po zrušení roboty, docházelo k hromadné emigraci do Ameriky, zvláště USA. Ještě v době napoleonských válek měly USA asi 3 miliony obyvatel a carské Rusko asi 30 milionů. Dnes má USA 300 milionů lidí a samotné Rusko asi polovinu. Silné míšení genů v Americe bylo z hlediska genetického velmi prospěšné vzhledem k předchozí dlouhodobé nízké mobilitě lidí poutaných po mnoho generací feudálními právy k jednomu místu, kde docházelo k poměrně blízkým příbuzenským svazkům. Změny genů za stovky posledních let od objevení Ameriky se uvádějí asi pětkrát větší, než od konce doby ledové. Amerika se stala genetickým kotlem moderní doby.
Přiřazení výkyvu teploty známým asteroidům je málo zřetelné, na křivce jsou mnohé významnější výkyvy, jejichž původ je neznámý. Střet s velkým asteroidem se obvykle obecně uvádí jako pravděpodobný za 100 milionů let, z čehož k možné aktuální další katastrofě neplyne nic, kdy může nastat. Jindy se uvádí z 250 milionů let statisticky vypočtená perioda 26 milionů let, ale k těmto katastrofám nemáme odpovídající krátery. A tak byl povolán dosud nenalezený souputník Slunce ( zvaný často Nemesis), který s touto 26 miliónů let dlouhou periodou prý vychyluje některé z obrovského množství komet na okraji sluneční soustavy. Souputník Slunce není k nalezení.

Kosmické záření s periodou asi 60 milionů let a velká vymírání od kambria spolu mohou souviset, je to však jen jeden z možných faktorů. Kolísání kosmického záření souvisí pohybem Slunce kolem středu galaxie, což není zrovna jednoduché ani podle http://cs.wikipedia.org/wiki/Galaktick%C3%BD_epicykl . Střed epicyklu popisujícího pohyb Slunce a hvězd v jeho okolí obíhá okolo středu Galaxie jednou za 225 až 250 miliónů let (tzv. galaktický rok, vezmu jako průměr 237,5 milionů roků) průměrnou oběžnou rychlostí asi 217 km·s. Slunce se pohybuje jako na lochnesce a za galaktický rok protne celkem 4x galaktický rovník, to je za necelých 60 milionů let. Při troše dobré vůle můžeme najít minima tomu odpovídajících teplot asi před 450, 310, 180 a 20 miliony let. Jinak řečeno, průměrná doba mezi takto sledovanými dobami ochlazení je (450-20)/3 = 143 milionů let. To s očekávanou periodou by byla jakási shoda, pokud vezmeme nejvyšší dobu oběhu kolem středu galaxie 250 milionů roků. Pak uvedený výpočet vede k hodnotě 250/4 = 62,5 milionu roků a perioda ( maximum+ minimum) budou asi 125 milionů roků. Používám zde termín doba ochlazení ne doba ledová. Tento graf se snadno splete s grafem vrtu Vostok, kde teploty začínají před 450 000 roky, doby ledové jsou zhruba po 100 000 letech, tedy ne zhruba po 140 milionech let jako v tomto grafu.

Pokud podle Svensmarka kosmické záření podstatně podporuje vznik světlé oblačnosti a tím ochlazení, mělo by se to odrazit na křivce teplot s periodou 120 milionů let. Tedy zhruba po 120 milionech let by se opakovala minima teplot. Tato chladná období mají proti teplým obdobím podle hořejšího grafu rozdíl asi 5°C. To je méně než u dob ledových podle vrtu Vostok , kdy se uvádí zhruba 6-8 °C nižší teploty, než dnes.

Závěr je velmi jednoduchý.Teplotní změny údajně způsobené kosmickým zářením v době od kambria jsou 1000 krát pomalejší, než změny, které vedly k posledním dobám ledovým s periodou 100 000 let. Kosmické záření a jím vyvolané změny oblačnosti a globální teploty Země jsou okrajovou záležitostí a těžko může být spouštěcím mechanismem dlouhodobých ochlazení. Nehledě na to, že velké doby ledové byly v geologické minulosti Země jen čtyři- první s maximem před 2,2 miliony let a hledat nějaké periody pro tyto 4 hlavní doby ledové je těžké.

Změny oblačnosti mohou způsobovat velké změny v energetické bilanci Země. Až 30 % slunečního záření se odráží od oblak. Diskuze jsou o tom urputné. A dovolím si vypustit dalšího brouka pochyb – zatím jsem nezaregistroval, že by se pracovalo s velikostí mikrokrystalků ledu v oblacích. Drobné krystalky by měly mít relativně velký povrch (při stejné hmotnosti) a tedy větší odraz. Jak už jsem psal, vidím tam jakousi samoregulaci- vyšší teplota = více vodních par= více oblaků= větší odraz do vesmíru= trochu ochlazení. Bílá oblaka bývají spíše za teplých slunečních dní. Snad.

Na druhé straně období 1860-1980 vykazuje v trendu podle 10Be asi 20% poklesu kosmického záření, tedy podle jedné z teorií méně oblačnosti a oteplení. V tomto období naopak nastal trend nárůstu teploty, který dosud trvá.Pojem kosmického záření je třeba brát s velkou opatrností, zahrnuje skutečně tvrdé kosmické záření třeba z center galaxií, část tohoto záření ale pochází ze Slunce a souvisí pak s 11 letými cykly a změnami magnetismu Slunce. Zprostředkovaně to má menší vliv na magnetismus Země. Jedenáctileté sluneční cykly jsou zapsány ve všech teplotních řadách. Můžeme připustit, že vysvětlení účinků aktivity s Slunce na klima není plně vysvětleno zvláště v dlouhých cyklech staletí. Musíme však trvat na tom, že výkyvy teplot způsobené  11 letými slunečními cykly jsou malé a relativně dobře předvídatelné.
Jiná kategorie jsou vysoce energetické gama záblesky. Nepřináší energii, která by byla schopna přímo změnit energetickou bilanci Země a klima. Pokud by však gama záblesk nastal v blízkosti desítek světelných let od Sluneční soustavy, patrně by to poškodilo ozonovou vrstvu, která se na skleníkovém jevu podílí a hlavně chrání život na Zemi před UV zářením. Viz třeba můj článek na http://hledani.gnosis9.net/view.php?cisloclanku=2008030006 Temná hmota a energie.

Podrobně z hlediska biologie vymírání druhů jsou velká vymírání popsána na scienceworld.cz http://scienceworld.cz/geologie/Krater-na-konci-kridy-neodpovida-dobe-vymirani-4906
Velká vymírání na internetu

scienceworld.cz/astronomie/velka-vymirani-1-ordovik-1963 Před 440 miliony let
scienceworld.cz/biologie/velka-vymirani-2-devon-1955
Před 365 miliony let
scienceworld.cz/biologie/velka-vymirani-3-perm-1945
Před 260 -250 miliony let

scienceworld.cz/biologie/velka-vymirani-4-trias-1940 Před 200- 217 milony let

Před 65 miliony let jako důsledek pádu asteroidu ( kráter Chicxulub na severním Yucatánu) došlo na vymírání mimo jiné dinosaurů, kteří vládli Zemi asi 140 milionů let. Údajně pád asteroidu předchází velkému vymírání o 300 000 let dříve, někteří dinosauři pád asteroidu prý přežili. Doba před 65 miliony let je v dlouhodobě sestupné fázi křivky teplot.To mohlo být způsobeno i kombinací více provázaných faktorů. Pád asteroidu mohl způsobit nestabilitu zemské kůry a spustit vulkanické jevy na povrchu. Vlna tsunami v oceánu mohla uvolnit methanové klatráty vedoucí k oteplení. Specializované druhy přizpůsobené chladu ztrácí při dlouhodobém oteplování svou rozhodující výhodu a ustupují. Někdy je toto vymírání před 65 miliony let dáváno do souvislosti s rozsáhlou vulkanickou činností na dnešní plošině Dekan v Indii. Mně se zdá málo pravděpodobná možnost po miliony let uvolňování množství vulkanického popela.Ten by se měl během několika let od erupce usadit nehledě na množství prachu a popela, rychlost usazování záleží na velikosti částic a výšce erupce. Největší dopad mají stratosférické vulkány- asi 30 možných stratosférických vulkánů je vyjmenováno na gnosis9.net/vulkany.php .Velký dopad mají erupce oxidu siřičitého tvořícího pak dlouhodobé aerosoly ve stratosféře vedoucí ke snížení teplot.
S nejvyšší opatrností tedy můžeme sledovat vliv změn teploty způsobené hromadným vymíráním. Život na Zemi je nepochybně ovlivňován klimatem a naopak život klima ovliňuje. Kráter Chicxulub na severním Yucatánu podle článku předchází velkému vymírání o 300 000 let. Různá vymírání probíhala na vzestupné i sestupné části křivky teplot. Vymíráním poklesla produkce organických látek vytvořených fotosyntézou, následně tedy pokleslo i množství přeměněných fotosyntetických produktů zpracovaných živočichy a bakteriemi. Zásah do života to byl obrovský, zásah do rovnováhy CO2 a methanu v atmosféře byl možná menší. Méně oxidu uhličitého se vázalo, méně ho také vzniklo oxidací organických látek. Udělám ukvapený závěr, že tyto rozsáhlé změny v životě na Zemi v období od kambria nejsou srovnatelné s počátky života v nahoře uvedených dobách 1. a 2. doby ledové, kdy docházelo velkému vzniku methanu a zpracování oxidu uhličitého fotosyntézou za vzniku kyslíku ( postupně 1%, 15% a 21 % kyslíku) s náhlými změnami.

Dále uvádím odkaz na stránku http://zmeny-klima.ic.cz/supervulkany/index.htm , kde pokouším vypočítat rychlost pádu částeček vulkanického popela.

Supervukány a klima. Vliv sopečného popela jsme měli možnost sledovat takřka v přímém přenosu při erupci islandské sopky Eyjafjöllu. Vliv na klima byl patrně zanedbatelný, léto a první půl roku 2010 patřily k nejteplejším. Usazení sopečného popela trvalo asi týden a to ještě byl prach přiživován další erupcí. Podle http://www.21stoleti.cz/view.php?cisloclanku=2009061918

je na zemském povrchu  mezi 45–50 supervulkány. Erupce supervulkánů se nevyskytují příliš často jednou za 50 000–100 000 let.

Yellowstone (Huckleberry Ridge),2,1 milionů roků, 2 500 km3 magmatu,

Yellowstone (Mesa Falls ), 1,3 milionu roků, 280 km3 magmatu

Yellowstone (Lava Creek),640 000 let,1 000 km3, exploze

Long Valley ( Kalifornie),760 000 let, 600 km3, exploze

Toba na Sumatře,75 000 let, 3 000 km3 pyroklastického materiálu, nejsilnější výbuch za 25 milionů let

Toba, 840 000 let,velký výbuch

Toba, 700 000 let, velký výbuch

Taupo ( Nový Zéland), 27 000 let, 1 170 km3

Campi Flegrei (u Neapole),47 000 let,velký výbuch

39 000 let, 200 km3 magmatu

12 000 let,výbuch uvnitř existující kaldery.


Pyroklastický sopečný materiál ( tefra) se dělí:

Sopečný popel na první pohled vypadá jako jemný prášek. Jde ale o materiál složený z nepravidelně utvářených částic s prohlubeninami a ostrými hranami, který má na Mohsově stupnici tvrdosti stupeň 5. Částice prachu jsou nerozpustné ve vodě. Když se namočí, vytvoří nejdříve bahno nebo řídkou kaši, a po uschnutí pevnou hmotu podobnou betonu - avšak hustotou desetinásobku čerstvého sněhu. Pokud sopečný prach nebo popel klesají za deště, mohou způsobit přetížení střech. Vzhledem ke svým vlastnostem sopečný prach působí jako abrazivní materiál a může blokovat letecký provoz. V domácnostech může způsobit mimo jiné opotřebení elektrických zařízení, které k provozu potřebují velké množství vzduchu, jako jsou počítače nebo vysavače.

Podle článku http://zpravy.idnes.cz/video-islandsky-vulkan-chrli-lavu-popel-zmizi-za-dlouhe-mesice-p78-/zahranicni.asp?c=A100420_143248_zahranicni_aha  padají částice erupcí rychlostí centimetry za sekundu. Teoreticky. "Toto se týká pádové rychlosti v klidném vzduchu. V atmosféře jsou výstupné a sestupné pohyby a vítr, tomu všemu bude chování těch částic podřízeno," uvedla pro iDNES.cz Daniela Řezáčová z Ústavu fyziky atmosféry AV. "Sestupné proudy se týkají tlakových výší, výstupné tlakových níží," doplnila. Vyhráno není ani když částice klesnou do výšky okolo 11 kilometrů, tedy míst, kde se mohou tvořit mraky, s nimiž se nečistoty "vyprší". "Oblaky jsou prakticky výlučně spojené s výstupným prouděním, takže se tam částice budou zdržovat, pokud si je nezachytí vodní kapičky nebo ledové částice. Ono 'vymývání' vzduchu se bude odehrávat ve spodních hladinách mraku," upozornila Řezáčová. Jisté je, že vyčištění atmosféry může trvat velmi dlouho - v řádu měsíců. "Částice mohou i několikrát obkroužit zeměkouli. Záleží, kde se potkají s nějakými vhodnými podmínkami či frontálním systémem," podotkl k 'vymytí' ovzduší Josef Keder, vedoucí oddělení modelování a expertíz z ČHMU.

Katastrofická minulost supervulkánů na území dnešních USA nutí k zamyšlení zda, kdy a kde to může nastat znovu.

Schéma zemské kůry na následujícím obrázku ukazuje hluboký zlom u východního pobřeží USA.


 

Následující graf je vytvořen za využití vzorce pro odpor prostředí pádu částečky ve vzduchu. Prachové částice vulkanického popela mají velikost od 1/16 mm do 0,5 mikrometru. V dolní části atmosféry tedy lze odhadnout rychlost pádu nejmenších částic na centimetry za sekundu.

Nejsou započítány velmi významné vzestupné proudy nebo naopak spláchnutí prachu deštěm. Rozeklaný povrch vulkanických částic má hodně daleko k tvaru ideální koule použité v orientačním výpočtu. Nicméně si lze jen s největšími potížemi představit, že částečky popela vydrží v atmosféře několik let, i kdyby jich bylo po výbuchu sebevíc. Fyzikální zákony působí na každou částečku stejně, bez ohledu na množství. Takže to beru jako orientační schéma.

Nejsem zrovna přívržencem katastrofických scénářů a filmů. První díl jednoho z nich jsem právě v televizi shlédl (Deset a půl stupně: Apokalypsa 1/2). Před 60 miliony let se prý od severní Kanady, přes Velká jezera a americké pláně k Mexickému zálivu táhlo široké moře. Vulkány a tektonické desky od Kalifornie po Yellowstone se ve filmu probudily. Záchranáři zachraňují lidi, vědci a politici zachraňují celou americkou vlast, mají respekt a uznání. V druhém dílu to určitě dopadne dobře. Několik diskutérů zde na gnosis9.net nadává na vědce, díky nimž si mohou na pár kliknutí najít potřebné informace. Šíří víc negativismu, jak v těch hollywoodských filmech, na které nadávají taky.
Nedávná repríza filmu Armagedon v TV byla prosycena hrdinstvím a vzhlížením i k vědcům. Dá se překousnout i to, že na asteroidu bez atmosféry pořád něco hoří a jiskří nebo to, že chůze a jízda ( řádově přes 1 m/s) po takovém sotva kilometrovém tělese by vedla přímo do kosmu. Asteroid Apophis už prosvištěl všemi médii. V pátek 13. dubna 2029 se snad dráha gravitací Země nezakřiví a tak 13. dubna roku 2036 prosviští kolem ve vzdálenosti zhruba obvodu Země, tedy ve výšce 36 000 km satelitních družic. Takzvaná klíčová dírka, kterou by musel při průletu roku 2029 proletět, má šířku asi 600 m, odhadované riziko srážky je asi 1:250 000. Apophis má hmotnost asi
2,7 × 1010kg , průměr kolem 300 m a únikovou rychlost z povrchu asi 0,5m/h. Článek http://technet.idnes.cz/zeme-se-srazi-s-asteroidem rozhodně paniku nešíří.

Astronomové vytipovali asi 6 000 asteroidů s možnou kolizní dráhou a jsou schopni navrhnout metody, jak takové těleso odchýlit, bude-li provedeno opatření včas. Odpověď na to, co je včas, dává čas. Bohužel se zpětnou platností. Jeden takový případ je zdokumentovaný.


Historické záznamy z různých míst po celé planetě, včetně Byzantské říše, Irska, Číny a předincké peruánské kultury Močiků, zmiňují extrémní počasí, které začalo v březnu 536 našeho letopočtu. Po následujících 18 měsíců trvala takzvaná „suchá mlha“, přes kterou podle záznamů Slunce svítilo asi jako měsíc v úplňku. Po tu dobu citelně poklesla teplota a s chladem rychle přišel hladomor. Příčiny hladomoru ale až dodneška zůstávaly nejasné.
Dallas Abbott z newyorské Lamont-Doherty Earth Observatory provozované Columbia University a její spolupracovníci nalezli doklady vícenásobného dopadu nebeských poslů, pravděpodobně komet. Prozradily je kuličky prachu ve vzorcích grónského ledu z oné doby, které pocházejí z pozemských hornin vymrštěných při dopadu kosmického tělesa. Podle uspořádání zrnek prachu se navíc zdá, že těch dopadů bylo víc.
Je to vůbec první důvěryhodný doklad zásahu kosmického tělesa, který lze spojit se záhadným hladomorem let 536 a 537. Badatelé rovněž vytipovali dva pravděpodobné podmořské krátery, které by odpovídaly stářím. První, vytvořený tělesem o průměru zhruba 640 letrů leží mezi Austrálií a Papuou – Novou Guineou a druhý, menší, u pobřeží Norska. Možná na tom něco bude, na dopad do oceánu ukazují i mořské mikrofosilie nalezené s prachem v Grónsku.
New Scientist 7. 1. 2009

 

Kde se vzala voda ve vesmíru

Články jsou o vodě , ale kde se ve vesmíru vzala voda jako druhá nejčetnější molekula po molekule vodíku? Nejčetnější jsou atomy vodíku a hélia. Při nízkých teplotách kosmického chladu a skoro vakua spolu vodík a kyslík patrně nereagují. Při teplotách hvězd se voda rozkládá.  Voda vzniká především v procesu tvorby hvězdy, tedy v mezihvězdných oblacích prachu a plynů, a to v podobě plynné vodní páry. Z jádra této struktury, kde vzniká hvězda, se uvolňují výtrysky energie; v určité vzdálenosti je pak teplota právě vhodná k tomu, aby vodík a kyslík spolu už zreagovaly a molekula vody současně byla stabilní. Tento proces dnes můžeme pozorovat všude tam, kde probíhá rychlý vznik hvězd, např. ve Velké mlhovině v Orionu.

Naše sluneční soustava má kuriozitu- methanový led. http://scienceworld.cz/neziva-priroda/kde-se-ve-vesmiru-vzala-prvni-voda-6212

Monohydrát methanu tvoří tvoří  obdobu ledu na několika měsících vzdálených planet sluneční soustavy, jako je například Jupoterův Io, Saturnův Enceladus či Neptunův Triton. Astronomové zaznamenali na těchto měsících občasné erupce,  tohoto zvláštního methanového ledu.

http://www.21stoleti.cz/view.php?cisloclanku=2011021401

 

Od počátku civilizací lidé hledali oporu ve víře proti jevům a situacím, které nebyli schopni pochopit a zvládnout. Žili v jakési vratké jistotě a víře, že všechno dobře dopadne. Věda takových jistot dává poskrovnu, řešení klopýtají za nově objevovanými problémy a riziky. Závěr by měl být, že je třeba vědu posilovat a ne znevažovat. Život na Zemi přežil neuvěřitelné proměny a nástrahy, člověk jako nejvyšší vývojový stupeň života má naději plnohodnotně žít v rozvinuté technické civilizaci. Budeme pak člověk lépe rozumět nové technice, vědě, sám sobě a svým nejbližším? Do budoucnosti táhneme niť dnešních polovičatých řešení – ekologie, techniky, energetiky, vyčerpání zdrojů, zajištění kvalitní zdravotní a sociální péče, vzdělání a výchovy dětí k práci a úctě k přírodě a trvalým hodnotám vycházejícím z fungující rodiny. Svět vzteklých diskuzí cvaká nůžkami kolem této niti spojující nás pupeční šňůrou s minulostí i budoucí realitou. Jsme potomci více než tisíce generací moderního člověka. Ten se stal pánem planety, protože dokázal komunikovat. Nejdříve se komunikovalo drbáním srsti, pak slovy, knihami a teď se drbe po internetu.

 

Knihy a časopisy:

[1]: Rainer Crummenerl: Doby ledové, nakladatelství Fraus, 2010, překlad je doplněn odbornými texty pro naši krajinu, originál je z roku 2004

[2]:James Hughes :Velká všeobecná obrazová encyklopedie, Svojtka nakladatelství, 1999, str.56-69

[3]: National Geographic, Česko, zvláštní vydání Voda, 4/2010, str. 33-138.

      National Geographic, Česko, 6/2010, 7/2007
[4]: Scientific American, Česko, 1/2011

Moje články na Gnosis9.net související s klimatem a dobami ledovými

Mamuti - metody datování klů, zubů a změny klimatu. Budeme klonovat mamuty? (3. díl)

Mamuti - vyhynuli díky lovcům nebo změně klimatu? Mamutí mládě Ljuba (2. díl)

Mamuti a neandrtálci vyhynuli, jak přežili lidé dobu ledovou? (1. díl)

Globální oteplování - vědí už vědci proč, o kolik a za kolik? IPCC a kacíři (1. díl)

Globální oteplování - je vina vodní pára, oxid uhličitý, přírodní jevy nebo my? (2. díl)

Tunguský meteorit - katastrofa, která může varovat. Nebo až ta další.

Temná hmota a temná energie ve vesmíru - potřebujeme vědu nebo víru. Nebo obojí.

Odkazy:

http://gnosis9.net/view.php?cisloclanku=2009110002 - K ochlazení klimatu před 12 800 lety došlo náhle - během půl roku

http://gnosis9.net/view.php?cisloclanku=2007080018 Srážka s kosmickým tělesem a změny podnebí před 12 900 lety

http://gnosis9.net/led-v-arktide.php -aktuální stav ledu v Arktidě
http://gnosis9.net/slunce.php - aktuální grafy o činnosti Slunce
http://gnosis9.net/sopky.php - vulkány a supervulkány, stratosférické vulkány, viz též http://en.wikipedia.org/wiki/Supervolcano a soupis velkých erupcí http://en.wikipedia.org/wiki/Timetable_of_major_worldwide_volcanic_eruptions

http://zmeny-klima.ic.cz/supervulkany/index.htm – grafy pádu částeček vulkanického prachu v atmosféře

http://observatory.cz/static/vystavy/vltaviny/2-impaktyz.php- největší krátery po asteroidech + fotografie podle Štefánkovy hvězdárny

http://amper.ped.muni.cz/gw/clanky/slu_klih.html- proměny činnosti slunce a Milankovičovy cykly a doby ledové, článek z Keplerovy hvězdárny.

http://www.meteocentrum.cz/zmeny-klimatu/sklenikovy-efekt.php

http://www.meteocentrum.cz/zmeny-klimatu/data-vzestup-oceanu.php
http://www.meteocentrum.cz/zmeny-klimatu/slunecni-aktivita.php

http://www.meteocentrum.cz/zmeny-klimatu/ odborně zpracované stránky o změně klimatu

http://www.osel.cz/index.php?clanek=5409 - řeky v Himaláji a ledovce

http://cs.wikipedia.org/wiki/Aralsk%C3%A9_jezero – Aralské jezero vysychá

http://cs.wikipedia.org/wiki/Vostok_(jezero) - základní informace o dobách ledových

http://cs.wikipedia.org/wiki/Doba_ledov%C3%A1 -základní informace o ledovcích
http://astro.sci.muni.cz/pub/hollan/ - souborné články ke klimatu a plné překlady odborných článků
http://www.czp.cuni.cz/knihovna/publikace/klimaticke-zmeny-web.pdf -souborný článek klimatologů L.Metelky a R.Tolasce ( 2,3 MB)

http://www.mzp.cz/C1257458002F0DC7/cz/news_tz091022pok/$FILE/POK_pro_mezirezort_web.pdf - souborný článek k ochraně klimatu ČR, 139 stran, vydalo Ministerstvo životního prostředí, únor 2010.

http://www.kosmo.cz/modules.php?op=modload&name=XForum&file=viewthread&fid=3&tid=1322&start=5910&page=198
přeložený článek s mnoha grafy a rozsáhlou diskuzí , celkem asi 8 MB velký. Snaží se dokázat, že nás čeká další Daltonovo minimum sluneční činnosti a další malá doba ledová.

http://www.seminarky.cz/detaily-19430 - Globální oteplování a sociální důsledky, diplomová práce, 2010.
http://osel.cz/index.php?clanek=5387 paleocenní-eocénním maximu (PETM asi před 55 miliony let) byla teplota asi o 3-5°C vyšší a koncentrace CO2 v ppp byla 2,5 krát vyšší

http://gnosis9.net/view.php?cisloclanku=2010090015

http://gnosis9.net/view.php?cisloclanku=2009110002 a

http://gnosis9.net/view.php?cisloclanku=2007080018

http://geologie.vsb.cz/geomorfologie/Prednasky/10_kapitola.htm – ledovce celkově, skripta P.Jakeše+ grafy a fotografie, mapy zalednění až do 1,15 milionu let ( asi 1,3 MB)

http://cs.wikipedia.org/wiki/Stromatolit – stromatobity, na začátku vývoje života

http://cs.wikipedia.org/wiki/Fotosynt%C3%A9za – fotosyntéza podrobně

archeobakteriehttp://cs.wikipedia.org/wiki/Archea-archea bakterie
http://osel.cz/index.php?clanek=5453 -vývoj života a doby ledové

http://sites.google.com/site/udalostiakatastrofy/katalog_katastrof– vulkanické výbuchy

http://gnosis9.net/pdf/globalni-otepleni-1-dil.pdf Milankovičovy cykly a globální oteplení

http://www.blisty.cz/files/2007/03/23/graph.gif- graf nárůstu prachu v dobách ledových

http://scienceworld.cz/geologie/Krater-na-konci-kridy-neodpovida-dobe-vymirani-4906 – dinosauři vyhynuli kvůli vulkanické činnosti na planině Dekan
http://www.skepticalscience.com/arg_jde_o_freony.htm rozsáhlá diskuze srovnávající argumenty vědy a klimaskeptiků ( asi 40 stran s grafy, překlad zveřejnil J.Hollan)
http://cs.wikipedia.org/wiki/V%C3%BDvoj_kontinent%C5%AF- pohyby kontinentů za 540 milionů let

http://3pol.cz/1000-devet-zivotu-planety-zeme - asi 5 stran vědeckého pohledu na budoucí vývoj klima a priority řešení

http://scienceworld.cz/biologie/bakterie-ziji-i-kilometry-pode-dnem-oceanu-6127 – bakterie prý žijí kilometry pod dnem oceánu a váží CO2
http://wattsupwiththat.files.wordpress.com/2010/11/co2-present-1-5mya.png - teploty a konc. CO2 za 1,5 milionu let
http://scienceworld.cz/neziva-priroda/hydrat-metanu-nastupce-ropy-jak-vznika-a-proc-se-hned-nevypari-6207 hydrát methanu, jeho zásoby překračují fosilní paliva 2-10 krát
http://en.wikipedia.org/wiki/Methane_clathrate- methanové klatráty jsou těžitelné ze šelfových moří i pod permafrostem, celkem 3-5.10^13 m3 methanu

Další odkazy jsou přímo uvnitř textu.

zmeny-klima.ic.cz - moje stránky s více jak stovkou grafů, kde jsou argumenty převážně proti nadhodnocování hlavního vlivu změn klima díky Slunci, mořských proudů, kosmického záření atd.

(Supervulkány a vliv na klima - Yellostowne, Toba a další se příliš na grafu teplot neprojevily.
Vývoj teploty a klimatu  Země od Kambria 524 milionů let do současnosti -asi 40 stran, grafy, shrnutí- materiál z konference roku 2009  autoři klimatologové Metelka a Tolasz
Změny teploty Země díky mrakům klimaskeptipů

Sluneční aktivita, solární irradance a teploty světového oceánu 1998-2010

Proudy PDO a AMO a teplota 1900-2009
Lze vysvětlit globální oteplení vlivem Slunce, mořských proud a růstem CO2?
Grónsko - tající ledovce, průběh zalednění od 50 milionů let, Vikingové a Inuité, zelená země, ovce, ryby, ropa a vzácné zeminy.
Grafy- úbytek horských ledovců   1977-2005 na 16 místech světa ( úbytek tloušťky asi 6 až 35 m); schéma "telení" Grónského ledovce odlamováním na pobřeží ( rok 2007 asi 260 km3 ledu) -podle National Geogphic Česko, červen 2007.

Arktida-severovýchodní a severozápadní cesta - úbytek ledu  1997-2008, podle National Geographic Česko, duben 2008

Spektra- pohlcování IČ záření vodní párou a CO2 - převedeno do lineárního měřítka osy x, kde lze srovnat velikost ploch

Klimaskeptik - být či nebýt- lehká diskuze s www.klimaskeptik.cz a blogerem Kremlíkem.
Kosmické záření - graf  koreralace s teplotou a CO2 za 160 000 let.

Uhlíková vana - hromadění a vliv CO2 podle National Geographic 11/2009

Arktická oscilace 1950-2010 a teploty Klementina 1950-2007.
Změny srážek Svět do roku 2041-2070 : grafické znázornění na mapě světa podle National Geographic Česko, 5/2009.

Moldan: Podmaněná planeta, Karolinum, 2009 .  Grafy vývoje populace a zemědělské výroby do 2030, emise do 2100

Aktivita Slunce a teploty 2000-2008- srovnání průměrných země teplot NASA 2001-2008 a sluneční aktivity ( skvrny) a slunečního záření (sluneční "konstanty")