hranice

Hranice pro zdravou planetu a zdravý rozum.

Vědci stanovili mezní hodnoty pro klíčové environmentální procesy, které by mohly ohrozit obyvatelnost Země. Hrozivé je, že tři z nich už byly překročeny. / Jonathan Foley/

Časopis Scientific American, Česko, 2012/6, stanovil faktory pro bezpečný životní prostor v koeficientech pro předprůmyslovou hodnotu, stávající dnešní hodnotu a mezní hodnotu. Celosvětový tým vědců, který vedl Johan Rockström ze Stokholmského centra pro odolnost ve Švédsku spolu s dalšími vědci z Evropy, USA a Austrálie tvrdí, že se blížíme k celoplanetárním bodům zlomu do nebezpečné blízkosti jevů, s nimiž jsme se v historii nesetkali. Přepsal jsem údaje, tak jak je článek uvádí, dále dole je vysvětlení k nebezpečí plynoucímu z úbytku dusíku z atmosféry. Jde o to, že dusíkatá hnojiva se vyrábějí z dusíku ze zkapalněného vzduchu. Dochází k přehnojování dusíkem, což omezuje biodiverzitu. Dále se do atmosféry dostávají NOx obecně ze spalování fosilních paliv, čímž se poškozuje rovnováha dusíku v přírodě plošně. Dříve alarmující zprávy o škodlivosti přehnojování dusíkem lesům poněkud utichly, spíše se klade důraz na mrtvé zóny v jezerech a okrajových mořích.

Environmentální proces	Předprůmyslová hodnota	Současná hodnota	Mezní hodnota	Hodnocení stavu k mezní hodnotě
Ztráta biodiverzity	0,1-1,0	>100	10	Mez překročena nejméně 10x
Dusík : Rychlost odebírání dusíku z atmosféry ( milionů tun/rok)	0	133	39	Mez překročena 3,41 krát
Koncentrace CO₂ ( ppm)	280	394	350	Mez překročena 1,13 krát
Řídnutí ozonové vrstvy (Dobsonovy jednotky)	290	283	278	Do mezní hodnoty chybí 1,8 % (je 98,2%)
Okyselování oceánu (úbytek aragonitu CaCO₃ v povrchové vodě, jednoty omega)	3,44	2,90	2,75	Do mezní hodnoty chybí 5,5 % ( je 84,5%)
Fosfor: průtok do oceánu (miliony tun/rok)	1	10	12	83,3% mezní hodnoty
Využití půdy (% přeměněné na zemědělskou půdu)	zanedbatelné	11,7	15	78 % mezní hodnoty
Používání pitné vody (km³/rok)	415	2600	4000	65% mezní hodnoty
Zatížení aerosoly	Hodnoty jsou regionální, zatím nestanoveno
Chemické znečištění	Zatím nestanoveno

Environmentální proces	% mezní hodnoty
Ztráta biodiverzity	1000
Dusík : úbytek z atmosféry	341
Koncentrace CO₂	113
Úbytek ozonu	98,2
Okyselování oceánu	84,5
Fosfor: průtok do oceánu	83,3
Využití půdy	78
Pitná voda	65

Environmentální proces	Následky překročení hranice	Možná řešení
Ztráta biodiverzity	Selhání pozemských a oceánských ekosystémů	Zpomalit mýcení lesů a obdělávání půdy. Platit za služby pro ekosystém
Koloběh dusíku	Rozšíření mrtvých zón v jezerech i oceánech	Omezit použití hnojiv. Zpracovat živočišný odpad. Přejít na hybridní vozidla
Koloběh fosforu	Narušení potravinového řetězce oceánu, eutrofizace řas	Omezit použití hnojiv, zpracovávat živočišný odpad, lépe zpracovávat lidské výkaly
Klimatické změny	Tání polárního ledu a ledovců. Regionální změny klimatu včetně srážek	Přechod na nízkouhlíkovou energii a paliva. Stanovit cenu za emise uhlíku.
Využití půdy	Selhání ekosystému, únik oxidu uhličitého	Omezit živelný růst měst, zlepšit efektivitu farmaření. Platit za služby pro ekosystém
Okyselování oceánů	Mikrorganismy a koráli hynou. Propady uhlíku ( pohlcování CO2) se zmenšují	Přechod na nízkouhlíkatou energii a paliva. Zmírnit splachování hnojiv.
Využití sladké vody	Selhání vodních ekosystémů. Mizení zásob sladké vody	Zlepšit účinnost zavlažování. Nainstalovat zařízení s menším průtokem.
Řídnutí ozonové vrstvy	UV záření škodí lidem, živočichům i rostlinám	Vyřadit používání hydro-chloro-fluoro-uhlovodíků (HCFCl). Testovat účinky nových chemikálií na ozon.

Graf 1 : sestavený z této tabulky je zjednodušen, nepříznivá změna u úbytku ozónu a okyselování oceánů má klesající hodnotu ( tedy pokles hodnoty je špatný ukazatel), je spočítána jako současná mezní/současná, ostatní mají mezní hodnotu jako základ 100%.
Psalo se o tom ovšem už dříve a dobře.
http://gnosis9.net/view.php?cisloclanku=2005060022

„Jen za posledních 100 let se úbytek druhů ztísícinásobil. Vymřením je dnes na celém světě bezprostředně ohroženo 12 % druhů ptáků, 23 % druhů savců, 32 % druhů obojživelníků, z rostlin pak např. 25 % druhů jehličnanů. Také světové zásoby ryb poklesly od počátku průmyslového rybolovu o neuvěřitelných 90 %. V České republice roste více než 2700 druhů vyšších a 2400 nižších rostlin. Žije zde 50.000 druhů bezobratlých a cca 380 druhů obratlovců. "Toto přírodní dědictví je ovšem do značné míry ohroženo podobnými vlivy, na jaké poukazuje studie," konstatoval Jakub Kašpar z ministerstva životního prostředí. Podle oficiálních údajů je v Česku ohroženo už 34 % druhů savců, 52 % druhů u nás hnízdících ptáků, 50 % druhů plazů, 43 % druhů obojživelníků, 43 % druhů ryb, 60% druhů vyšších rostlin a 43 % druhů mechorostů.“

Tento citát z gnosis9.net je z roku 2005 a nic k lepšímu se nezměnilo, zvláště ne nadměrný rybolov. Záleží na tom, zda se vydáme cestou udržení životního prostředí nebo navýšení spotřeby. Nejspíš šťastně přežijeme konec roku 2012 a nic se nestane. Tedy ani to, že si uvědomíme blízkost nevratných změn a začneme proti nim působit. Následující tabulka možných náprav je pouze rámcová. Diskuzí na toto téma byla už na tomto serveru hodně. Lze diskutovat slušně a k věci? Pokud ano, rád bych se této diskuze zúčastnil. Odmítám názory, že vše by vyřešilo vyhlazení 2/3 lidstva, to je průměrně 2/3 vlastní rodiny. A to i pod rouškou jakési transformace. Zatím by stačilo změnit orientaci 2/3 politiků na Jožin z bažin, v politickém bahně se pohybují jako ryba ve vodě a mokřadní systémy jsou pro zachování biodiverzity nejcennější systém.

Řešení hrozeb pro život na Zemi
1) CHRÁNĚNÁ ÚZEMÍ A EKOSYSTÉMY
Gretchen C. Dailyová, profesorka věd o životním prostředí, Stanfordova univerzita
/ texty jsou zkráceny a upraveny/
Chráněné přírodní oblasti jsou příliš malé, je jich příliš málo, jsou příliš izolované zachovávají jen jen malinký zlomek biodiverzity Země. Ochrana přírody by měla být přitažlivá z ekonomického i kulturního hlediska. Nelze z přírody brát, kolik kdo chce.
Jsme na přírodě závislí - potraviny a jejich suroviny, čistá voda, stabilní klima, plody moře, dřevo, fosilní paliva. Jsou třeba občerstvovací stanice pro ekosystémy.
Kostarická vláda platí majitelům půdy za služby ekosystému tropického pralesa, včetně kompenzace emisí uhlíku, výroby vodní energie, zachování biodiverzity a krajiny. Čína investuje 100 miliard dolarů do "ekokompenzací", které odměňují postupy k zachování a obnovení krajiny. Čína vytváří oblasti zachování ekosystému, které tvoří 18% její pevninské plochy. Škody napáchané v minulosti a v současné prudké industrializaci jsou v Číně obrovské. Kolumbie a Jižní Afrika také realizovaly významné změny své politiky vzhledem k ekosystémům.

Nová věda a nové nástroje, které by ohodnotily a ocenily kapitál přírody, a to z biologických, ekonomických i jiných hledisek. Například v rámci projektu Natural Capital Project byl vyvinut software InVEST, který spojuje ocenění služeb ekosystému s kompenzacemi, a vlády i společnosti jej mohou používat při plánování využití půdy a zdrojů a při vývoji infrastruktury.
Můj názor: směřuje to k papírování a ekologickým dotacím, které jsou těžko kontrolovatelným tunelem na peníze.
Přesvědčivé předvedení takových nástrojů v politice zdrojů.
Můj názor : Vlády a názory na čerpání státních peněz se v demokracii mění. Nejčastěji tak, že se čerpá stále více peněz na dluh. Zalepuje se přítomnost, na budoucnost nejsou peníze ani všeobecná vůle odříkání dosavadního spotřebního stylu života.
Spolupráce mezi vládami, rozvojovými organizacemi, firmami a komunitami, která by pomohla vybudovat odolnější hospodářství a přitom současně udržet kritické služby ekosystému.
Můj názor:
Spolupráce, která by .. to už jsem mnohokrát slyšel. Už samo české slovo spolupráce spojuje dva málo pravděpodobné jevy- spolu a pracovat. Na jedné straně se nesmírným úsilím bojuje za zachování biodiverzity, která má udržet co nejrozmanitější druhy schopné v daném ekosystému přežít. Na druhé straně se odmítají geneticky upravené organizmy ( GMO), které jsou uzpůsobeny pro přežití v pozměněných podmínkách ( sucho), dávají vysoké výnosy a jsou odolnější proti škůdcům a chorobám. A jsou vyzkoušeny, třeba kukuřice Bt nebo všude pěstovaná bezeruková řepka, rovněž produkt genetické úpravy z 60.let. GMO - představují jen mírně upravené nové druhy odvozené od původních. A jsou odmítány, ačkoli třeba obilí, které se seje po celém světě není srovnatelné po šlechtění původním druhem už ani v místech, odkud pochází. Dnešních 16% osevní plochy řepky u nás taky není zrovna v souladu s původním eksystémem. A vojtěška chránící svými nesmírně dlouhými kořeny půdu před erozí není vidět.
Velké nebezpečí zavlečení invazních druhů plyne z celosvětové dopravy, v níž potraviny a jejich suroviny tvoří značný podíl. Do Evropské unive podle zpráv ČT 1 z 21.10.2012 bylo zavlečeno 11 000 invazních druhů. Škody napáchané těmito zavlečenými druhy do naší republiky se odhadují na 13 miliard Kč ročně. Náklady na udržení životnosti přepravovaných potravin (zvláště na chlazení) a vyšší potřeba jejich konzervace vede k dalším nárůstům na to potřebné energie. Ta by se dala ušetřit a využít k lepšímu využití a zpracování místních potravinářských zdrojů vyrobených i s menšími výnosy, ale po kratší dobu a na menší vzdálenost lépe udržovanými pro místní spotřebu. Zájem nemají především nadnárodní potravinářské společnosti. Světový potravinářský gigant Nestlé přežil krizová třicátá léta díky cukru dodávaného z Československa za dumpingové ceny. Logickým směrem rozvoje velkých společností je zničení konkurence malých producentů, které navíc takřka žádné zákony nechrání před často zbytečnými dovozy. Obnovit strukturu místních producentů potravin je pak skoro nemožné. Ano, stálo by to peníze. Státní kasa se otřásla po CASE a Pandurech, a to je dobře. Nyní mohou zemědělci vyjet v klidu a míru do polí s traktorem John Deere a nemusí se starostlivě ohlížet na nebezpečí z oblohy nebo za nejbližším horizontem.
Ekologickým problémem jsou viditelně přejeté zelené žáby na dálnici, které si myslely, že mají zelenou. Ekologickým problémem jsou z kůrovcem sežrané lesy, o nichž si většina lidí myslí, že by měly být zelené. Problémem jsou zelení aktivisté, kteří zachraňují planetu a brzdí všechno ostatní nebo jsou moc aktivní. A kdo opravdu řeší to, že za 40 let podle pořadu BBC a National Geographic kvůli bezohlednému rybolovu prakticky vymizí mořské ryby z jídelníčku? Řeší to ilegálně amatéři - do Tichého oceánu bylo uloženo 100 tun FeSO4.7H2O, síranu železnatého, zelené skalice a oceán už se nabuzený tímto nedostatkovým železem zazelenal namnožením planktonu a řas. Směšných 100 tun chemilálie. Kolik odpadu už do oceánu denně mizelo a očekávalo se, že se nic nestane, že to přiroda ještě chvíli vydrží.
Oceány mají vymezená pásma rybolovu, jsou i plně chráněné zóny, ale nestačí to. Plovoucí továrny i s komisaři na palubě masakrují využitelné ryby a narušují rovnováhy života celého oceánu.
Problémem je sama ekologie- ještě nedávno bylo úsilí zaměřené na bioplaliva, než se ukázalo, že to produkci CO2 nesníží. Pak měla pomoci hybridní auta, která při zastavení neprodukují emise, jako auta na volnoběh. A už tu máme zprávu z Norska http://www.novinky.cz/veda-skoly/280666-elektromobily-znecistuji-ovzdusi-vic-nez-spalovaci-motory-vyplyva-z-analyzy.html, že elektromobily v celém cyklu od výroby po likvidaci zatěžují životní prostředí více, než klasická auta.

2) KOLOBĚH DUSÍKU
Robert Howarth, profesor ekologie a biologie žívotního prostředí, Comel/ova univerzíta

Lidská činnost podstatným způsobem změnila tok dusíku v rámci planety zvláště v oblasti oblast používání hnojiv. V některých průmyslových regionech tok dusíku ovlivňuje spalováni fosilních paliv, kdy vznikají NOx.

Je nutné šetřit energii a využívat ji efektivněji. Hybridní automobily mají emise dusíku jsou výrazně nižší, jejich motory se vypnou, když vozidlo stojí. Emise z konvenčních vozidel ve skutečnosti rostou, když motor běží na volnoběh. Emise dusíku z amerických elektráren z doby před Zákonem o čistotě ovzduší by mohly být podstatně sníženy, pokud by musely vyhovovat novým normám.
V zemědělství by se mohlo používat méně hnojiva a snížení výnosů by bylo malé nebo téměř žádné. Zejména splachu z kukuřičných polí by bylo možné se vyhnout, protože kořeny kukuřice zasahují pouze do několika horních centimetrů půdy a vstřebávají živné látky pouze 2 měsíce v roce. Navíc by ztráty dusíku mohly být sníženy o 30 % nebo více, pokud by farmáři seli ozimé plodiny, jako například žito nebo pšenici, což by mohlo pomoci udržet dusík v půdě. Tyto plodiny také zvyšují poutání uhlíku v půdách a zmírňují klimatické změny. Lepší je také pěstovat vytrvalé plodiny (jako například trávy) než kukuřici; ztráty dusíku jsou mnohokrát nižší.
Můj názor: kdysi jsem četl, že rozorání louky uvolní až 900 kg/ha živin dusíku. Což lze chápat i tak, že husté kořenové systémy váží pro rostliny využitelný dusík. Pole jsou značnou část vegetační doby odhalené působení klimatických vlivů, což způsobuje nevratnou degradaci a vyčerpávání půdy. To se nahrazuje umělými především dusíkatými hnojivy. A tato hnojiva jso příčinou degradace ekologických systémů jezer a pobřežních moří. A je napadána produkce masa bez řádného odlišení významu ekologicky únosného pasení dobytka na zeleném porostu.
Znečištění dusíkem z živočišné výroby. Ještě do 70. let 20. století byla většina zvířat krmena místními plodinami a odpad zvířat se vracel na pole jako hnojivo. Dnes je většina zvířat v USA krmena plodinami pěstovanými stovky kilometrů daleko, takže se stává "neekonomickým" vracet hnůj na pole. Živočišná výroba potřebuje využívat hnůj pro zemědělství a potřebuje čističky odpadních vod.
Pokud bychom jedli méně masa, vznikalo by méně odpadu a bylo by zapotřebí méně umělých hnojiv pro vypěstování krmení pro zvířata. Ideální by byla konzumace masa ze zvířat, která se pasou na trvalých travinách.
Můj názor: Široké úsilí o přeorientování lidí na vegetariánství odporuje biologii člověka, který se vyvinul jako všežravec. Mnoho dávných předků dnešních Evropanů, Američanů a Austaralanů přežilo jako potomci kromaňonských lovců mamutů, sobů a koní, v jejichž stravě převládalo maso, v dlouhé zimě určitě. Proč vyhlašovat za škůdce planety všechny konzumenty a producenty masa včetně masa z pastvin? Prudký nárůst výroby ethanolu jako biopaliva výrazným způsobem zhoršuje znečištění dusíkem. Některé studie naznačují, že pokud by byly splněny stanovené cíle USA v oblasti využití ethanolu, mohlo by se množství dusíku proudícího řekou Mississippi a vytvářejícího mrtvou zónu v Mexickém zálivu zvýšit o 30 až 40 %. Nejlepší alternativou by bylo vzdát se výroby ethanolu z kukuřice. Pokud chce stát spoléhat na biomasu, měl by místo toho pěstovat traviny a stromy a spalovat je a společně vyrábět teplo a elektrickou energii. Znečištění dusíkem i emise skleníkových plynů by byly mnohem nižší. Výroba ethanolu z celulozy je stále velmi náročná, nákladná a nevhodná pro velkovýrobu, hlavně kvůli drahým enzymům.
Zemědělský výroba se neobejde bez fosilních paliv, kteté je tudíž třeba šetřit. Medializovaný projekt výroby benzínu ze vzduchu není zas tak špatný nápad. http://www.novinky.cz/veda-skoly/282122-vyrabime-benzin-ze-vzduchu-pochlubili-se-britsti-inzenyri-a-nadchli-experty.html. V principu jde o zachycení CO2 ze vzduchu pohlcením do NaOH. Vznikne uhličitan sodný, který se elektrolýzou rozloží na čistý CO2 a zpět dostaneme NaOH. Tento CO2 se musí patrně převést na CO, nejspíš zásahem do rovnováhy CO2+ H2 ---CO + H2O, která za vyšší teploty běží zprava doleva. Oxid uhelnatý dobře reaguje s vodíkem, vzniká methanol. CO + 2H2 --CH3OH. Methanol lze přeměnit na nasycené kapalné uhlovodíky, které tvoří podstatnou část benzínu. Vše spotřebuje obrovské množství energie. Jenomže je to cesta, jak akumulovat elektrickou energii na palivo v době přebytku v rozvodné síti, což už dnes je z německých větrníků na hranici blacuotu pro nás. Dálková efektivní vysokonapěťová vedení umožňující převod přebytků elektřiny na právě potřebné místo v Evropě jsou nesmírně nákladná a snadno (i teroristicky) zranitelná. Je třeba diverzifikovat výrobu elektřiny. Nejvíce fotvoltaických elektráren má nyní Německo. Ekologcká likvidace těchto elektráren přinese v budoucnosti potíže s recyklací použitých materiálů, což není zatím dořešeno. Akumulace elektrické energie je vyřešena dávno, jsou to přečerpávací elektrárny, které ovšem elektrickou energii vyrobenou sotva s 40% účinností převádí zpět na potenciální a pak kinetickou ebergii vody. K ekologii to má taky daleko, obě nádrže, spodní i horní jsou prakticky bez ryb., když nechci říci přímo bez života.

3) KOLOBĚH FOSFORU
David A. Vaccari, ředitel pro stavební, ekologické a oceánské inženýrství, Stevens Institute of Technology

Kvůli stoupjící životní úrovni poptávka po foforu rychle roste, vyčerpání snadno dostupných zásob nastane dříve, než za 100 let.
Cílem je zachovat fosfor jako zdroj a také omezit jeho splachování, které poškozuje pobřežní ekosystémy.

Nejudržitelnějším koloběhem fosforu prostředím by byl přirozený tok 7 000 000 tun ročně. Abychom dosáhli tohoto cíle a současně uspokojili naši potřebu, museli bychom recyklovat nebo opětovně použít 72 % našeho fosforu, a pokud by poptávka i nadále rostla, byla by nutná ještě větší míra recyklace.

Tento koloběh je možné zmírnit stávajícími technologiemi. Techniky konzervačního zemědělství, jako například bezorebné obdělávání půdy a terasování, by mohly omezit tok fosforu vstupujícího do vodních toků , jezer, přehrad, rybníků a nádrží. Většina fosfor obsahujícího odpadu hospodářských zvířat, který není recyklován by mohla být v podstatě odstraněna odvozem do zemědělských oblastí, kde by mohla být použita. V případě lidských výkalů by technologie mohly zvýšit opětovné získání z 50 % na přibližně 85 %. Můj názor : fekálie na poli jsou nebezpečí přenesení nákaz zvláště na zeleninu. A stopy fekálii v rybnícíh a nádržích je znehodnocují pro koupání a rekreační použití.
Tyto kroky představují "snadno dostupné plody" a vycházejí spíše z toho, co je uskutečnitelné, než z toho, co je nutné, abychom se vyhnuli nebezpečným scénářům. Přesto by snížily ztrátu fosforu do vodních toků na 37% , což není příliš mnoho nad rámec přirozeného toku dostupné zásoby fosforu na 100 let.

4 ) KLIMATICKÉ ZMĚNY
Adele C. Morris, ředitelka pro politiku, Climate and Energy Economics Project, Brookings Institution
/ Text jsem jen mírně uspořádal, nejsem ekonom, podnikatel ani zelený aktivista a jsem mírným pesimistou, že se to dá uskutečnit /
Stanovení míry koncentrací, na které by se měly stabilizovat skleníkové plyny, vypadá jako vědecké rozhodnutí, ale je i politické a zvolení politiků ovlivňují voliči, kteří střídají nálady a politici podle toho kabáty.

Vyžaduje zvážení výhod a nákladů na dosažení různých cílů a stanovení, kdo to všechno zaplatí. ( Uhodli jste: my všichni, což se většiny dotkne nepříznivě a bohatých méně).
Měli bychom přijmout politiku, která by minimalizovala náklady a zachovala shodu o potřebných krocích na mnoho let dopředu. ( Čili je třeba udržet trendy ochrany ŽP přes změny vlád )
Jednou z možností jsou stoupající, ale rozumné daně ze skleníkových plynů pro celou ekonomiku.
Jinou možností je systém obchodování s emisními povolenkami, v němž je s nimi obchodováno za ceny v rámci předem stanoveného pásma, které se v průběhu času zvyšuje. Rozsah regulovaných cen by udržoval náklady na emise dostatečně vysoké, aby vyvolával ctižádostivá snížení, ale omezoval by riziko pro hospodářství (a program samotný), pokud by se ukázalo, že limity jsou neúmyslně přísné.
Mezinárodní dohody by také měly připouštět závazky založené na cenách jako alternativu k přísným emisním limitům, které by se mohly ukázat jako neuskutečnitelné.
Dohoda o klimatu by mohla umožňovat zemím, aby se zavázaly zavést daň na odsouhlasené úrovni. Tato flexibilita by mohla uklidnit znepokojení rozvojových zemí, že emisní povolenky by mohly zadusit úsilí o zmírnění chudoby. Abychom zůstali v "bezpečném životním prostoru", budeme muset zůstat v prostoru omezeném všemi příslušnými hranicemi, včetně ochoty voličů platit.

Můj názor: Globální oteplování je skutečností a praktická neúčinnost dohod omezení emisí rovněž. Zatím jsou dohody založeny na povolenkách, přesunují mírně nejasně velké peníze, emise neklesají celkově, jen se přesouvají do rozvojových zemí. Země EU jsou tímto systémem dusícím ekonomiku vpodstatě poškozeny.
V ekologických diskuzích se objevují zjevné omyly. Slunce nemůže být zásadní příčinou dnešního globálního oteplování- jeho aktivita v posledních desetiletích klesá, teploty rostou ( viz http://www.meteocentrum.cz/zmeny-klimatu/slunecni-aktivita.php). Mořské poroudy mají periody několik let až desítek let, viz např http://gnosis9.net/oscilace.php nebo PDO je na http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/e/e1/Pdoindex_1900_present.png . Klasický graf teplot podle NOAA ukazuje rostoucí trend teplot nejméně od 1880. Mnoho dobrých a aktuálních grfů telot je na http://www.climate4you.com/GlobalTemperatures.htm
Také se operuje teplem akumulovaným v oceánech. Toto teplo v trendu roste stejně jako globální teplota. Není tedy možné svévolně posouvat křivky o celá desetiletí, aby se vysvětlilo zpomalení oteplování v 60. letch nebo po roce 2000. Zpomalení oteplování v 60. letech patrně způsobily aerosoly z emisí z fosilních paliv, tehdy nebyly účinně zachytávané. Zpomalení oteplování po roce 2000 lze vysvětlit mimořádně silným El Niňo 1998- pokud začátek srovnání dáváme rok 1998, pak podobně teplé byly už jen roky 2007 a 2010 ( ten ještě navíc při nízké sluneční aktivitě).. Akumulace tepla v oceánech ovliňuje úbytek arktického plovoucího ledu . Arkida jako oblast patří k místům s největším otelením, což lze přiřknout i nízkému obsahu vodních par ve vzuchu, kdy nárůst ppm CO2 se více relativně projeví. Následující odkaz graficky ukazuje teploty a tání ledu Arktidy. http://zmeny-klima.ic.cz/Arktida-led-teploty/Arktida-teploty-a-ubytek-ledu-1975-2012.pdf . Tání ledu pokračuje i po roce 2000.

Graf 2: úbytek ledu Arktidy a akumulace energie v oceánech

Graf 3: Úbytek obemu ledu Arktidy a teplotní řada HadCRUT 3 a HaCRUT 4. Tyto teplotní řady jsou miláčkem klimaskeptiků, ukazují malý nárůst teplot po roce 2000. trend od 1979 však roste.
Antarktida se globálně prudce otepluje na Antaktickém poloostově, pobřežní části se oteplují, centrální Antarkida se mírně ochlazuje, průměrná teplota na jižním pólu desetiletí mírně kolísá kolem -50°C a velmi malé jsou tam srážky do 50 mm / rok přepočteno na vodu. Oteplení lze dát do souvislosti s nárůstem srážek ( sněhu). Chladná centrální Antarktida má velmi suchý vzduch, tedy nejmenší podíl vodní páry v ovzduší na Zemi. Úbytek ozónu ( ozónová díra) je nejsilnější v nejchladnějších oblastech., to vede k poklesu skleníkového jevu, a tedy k ochlazení. Přes to se překládá všude rovnoměrný nárůst ppm CO2 způsobující pak oteplování spíše v okrajových částech.

5)VYUŽITÍ PŮDY

Eric F. Lambin, profesor zemských systémů, Stanfordova univerzita a Univerzita Louvain
Abychom udrželi kontrolu nad dopady využití půdy, měli bychom se soustředit na rozložení zemědělské půdy na světě. Intenzivní zemědělství by se mělo soustřeďovat na půdu, které má nejlepší potenciál pro plodiny s vysokým výnosem. Významný podíl této nejlepší půdy se však ztrácí. Riskujeme, že dosáhneme bodu, ve kterém by jakékoliv zvýšení výroby potravin (nemluvě o biopalivech) vyvolalo rychlé mýcení tropických pralesů a jiných ekosystémů, a také rozšiřování zemědělské půdy na podřadné lány, které poskytují nižší výnosy.
Mohli bychom se vyhnout ztrátě nejlepší zemědělské půdy, udržíme-li kontrolu nad degradací půdy, vyčerpáním sladké vody a živelným růstem měst. Tento krok bude vyžadovat územní plánování a používaní efektivnějších zemědělských postupů, zejména v rozvojových zemích. Potřeba zemědělské půdy by také mohla být snížena omezením vzniku odpadu v rámci distríbučního řetězce potravin, podporou pomalejšího růstu populace, zajištěním spravedlivější distribuce potravin ve světě a výrazným snížením spotřeby masa v bohatých zemích.
Můj názor: O spravedlivém rozdělování potravin a snížení spotřeby masa ve vyspělých státech se mluví už dlouho a nejsou takřka výsledky. Místo toho jsou lokální války v nejchudších zemích, které brání i spravedlivému rozdělení potravinové pomoci, kterou se už podařilo sehnat. Přechod na takřka vegetariánskou stravu bude oříšek i nadále, i když ořech je rostlinného původu. Podpora pomalejšího růstu populace nefunguje, největší přírůstky obyvatel má Afrika. Demokratická republika Kongo má za uplynulých 50 let více než 5x víc obyvatel a chudá subsaharská oblast 3x víc. Rozvojovým zemím chybí vzdělání žen, nejspolehlivější antikoncepce.
Pokračování E.F. Lambin:Více země pro přírodu by také mohlo být uvolněno uzákoněním radikální politiky vyjmutí půdy z produkce, jak to udělala Evropská Unie.( Můj názor: Úplné vyjmutí lesů z produkce v chráněných zónách při ochraně kůrovce a ne lesů Šumavy bylo hodně špatné a hodně dlouho). Několík rozvojových zemí (Čína, Vietnam, Kostarika) už zvládlo přechod od odlesňování k opětovnému zalesňování díky ekologickému řízení, silné politické vůli modernizovat využití půdy, kulturním změnám a politice, která spoléhá na regulaci využívání půdy a na pobídky k udržování služeb ekosystému. Výzvou pro tyto státy je pokračovat v takové politice, aniž by musely dovážet více potravin.
Můj názor: Čína během tzv. kulturní revoluce odlesnila obrovská území, písečné bouře jsou už kousek před Pekingem a občas i tam. Eroze sprašové půdy vodní a větrná je patrně v Číně nejvěší na světě. Země, které tak vandalsky nezacházely s lesy a půdou nemusí tedy dělat tak radikální opatření, protože v minulosti jednaly rozvážně. To ukazuje obecný trend, že důsledky závažných ekologických rozhodnutí se táhnou desítky let a náprava je spojena řádově s destinásobkem investic, než kdyby se tomu předešlo a krajina se v rovnováze udržovala plynule.

6) OKYSELOVÁNÍ OCEÁNŮ
Scott C. Doney, Oceánografický institut Woodse Holea
Oceány se stávají kyselejšími díky celosvětovým emisím oxidu uhličitého. Přesto existují možná globální, regionální i lokální řešení. Celosvětově potřebujeme zastavit nárůst vypouštění CO2 do atmosféry a možná nakonec snížit jeho koncentrace až na předprůmyslové úrovně. Hlavní taktikou je zvýšení energetické účinnosti, přechod na obnovitelné zdroje a jadernou energii, ochrana pralesů a výzkum technologií pro poutání uhlíku.
Na regionální úrovni způsobuje splachování živin do pobřežních vod nejen vznik mrtvých zón, ale také zesiluje okyselování. Nadbytečné živiny způsobují, že vznikne více fytoplanktonu, a když zahyne, nadbytečný CO2 z jejich rozpadu okyseluje vodu. Musíme být šikovnější v tom, jak hnojíme pole a jak nakládáme s hnojem a odpadem hospodářských zvířat. Jiným opatřením je zmírnit kyselé deště, způsobené zejména emisemi z elektráren a průmyslových podniků.
Lokálně by mohla být kyselá voda ošetřena vápencem nebo chemickými bázemi vyrobenými elektrochemicky z mořské vody a hornin. Praktičtější by mohla být ochrana konkrétních oblastí výskytu korýšů a míst chovu ryb. Zdá se, že larvální stadia měkkýšů, jako například škeblí a ústřic, více podléhají okyselování než dospělí jedinci, a vracení starých lastur do kalu by mohlo pomoci zlepšit pH a poskytnout lepší podklad pro uchycení larev. Odchovny korýšů mohou regulovat chemismus vody a přejít na odolnější druhy.
Očekává se, že pokles pH oceánů se v následujících desetiletích zrychlí, takže se oceánské ekosystémy budou muset přizpůsobit. Jejich šance na úspěch můžeme posílit, omezíme-lí jiné vlivy jako je znečištění vody a nadměrný rybolov tak, aby mohly lépe odolávat určité míře okyselení, než opustíme ekonomiku založenou na energii z fosilních paliv.
Můj názor: Ukládání uhlíku současnými technologie pod zem se může ukázat omylem jako biopaliva. S fosilními palivy v dnešním chápání lze počítat snad ještě 200 let. Okyselování oceánů působí zhoubně na korálové útesy, což jsou jakoby podmořské pralesy s unikátním množstvím druhů. V korálových útesech se líhne mnoho druhů ryb. Pokud v korálových útesech ještě nyní domorodci loví ryby dynamitem, tak se někde vloudila chyba. Primárně je třeba omezit emise z fosilních paliv, což je těžký zásah do ekonomik všech států a opuštění uhlíkových zdrojů energie není ani na dohled. Vyší teplota oceánu ale vede k nižšímu pohlcování CO2, což není z bláta do louže, ale z oceánu do atmosféry, taky špatně. Podle hořejšího odstavce voda s příliš mnoha živinami způsobí nadměrný růst fytoplanktonu, který po rozpadu okyseluje vodu. Na druhé straně jsou pokusy, dokonce nezákonné, ( 100 tun FeSO4 jako hnojení dna oceánu nedostatkovým Fe2+ ) jak rozmnožit fytopalkton. Satelity už našly skvrnu na oceánu se zvýšeným nožstvím řas. A tyto řasy mají vést ke zvýšenému ukládání CO2 na dno oceánu, zřejmě řasy projdou delším potravním řetězcem a uloží se CO2 ve formě CaCO3 na dno relativně na dlouho. Spíš bych věřil tomu okyselování jako obdobě eutrofizace řas ve sladkých vodách.

7) VYUŽITÍ SLADKÉ VODY

Peter H. Gleick, prezident, Pacific Institute
Jen málokterý rozumný pozorovatel by zpochybňoval potřebu stanovit limity pro používání sladké vody. Spornější je stanovení, kde tyto limity mají být nebo jaké kroky bychom měli podniknout, abychom je nepřekračovali.
Dalším způsobem, jak popsat tyto hranice, je koncepce maximálního množství vody. Zde jsou užitečné tři pojmy.

"Maximální obnovitelnf objem vody je celkový obnovitelný průtok v rozvodí. Mnohé z hlavních světových řek se již blíží k této hranici, kdy vypařování a spotřeba převyšují doplňování ze srážek a jiných zdrojů.
"Maximální neobnovitelný" objem platí tam, kde lidské využití vody výrazně překračuje rychlost přirozené obměny, jako například v podzemních rezervoárech Velkých plání, v Libyi, Indii, severní Číně i částech kalifornského Central Valley. V těchto rezervoárech má zvýšení odběru za následek pokles zásob a omezení, protože náklady a množství úsilí potřebného na získání vody z ubývajících zdrojů rostou - podobně jako v případě hrozícího vyčerpání zásob ropy
"Maximální ekologický objem vody" je myšlenka, že v každém hydrologickém systému při zvýšení odběru může nakonec nastat okamžik, kdy je jakýkoliv ekonomický přínos odběru vody převážen dodatečnou ekologickou zkázou, kterou způsobí. Ačkoliv je obtížné tento bod přesně kvantifikovat, je zřejmé, že jsme se už dostali za bod maximálního ekologického obejmu vody v mnoha povodích po celém světě, kde již došlo k velkým škodám, včetně Aralského moře, parku Everglades, údolí Sacramento-San Joaquin a mnohých oblastí v Číně..

Dobrou zprávou je, že potenciál pro úspory, a to bez ohrožení lidského zdraví nebo ekonomické produktivity, je velký. Zlepšení efektivity při využití vody je možné v každém sektoru. Více potravin by mohlo být pěstováno s menším množstvím vody (a menší kontaminací vody) při přechodu z konvenčního zavlažování zaplavením ke kapkové závlaze a přesným postřikovačům, společně s přesnějším sledováním a regulací vlhkosti půdy. Konvenční elektrárny by místo chlazení vodou mohly používat suché chlazení, a více energie by mohly vyrábět zdroje, které využívají velmi málo vody, jako například fotovoltaika a vítr. V domácnostech by miliony lidí mohli vyměnit neúsporné přístroje za úspornější, a to zejména pračky, toalety a sprchové hlavice.

Můj názor: Píšou nám a radí od Pacifiku, kam řeka Colorado v létě skoro ani nedoteče. Náprava možná je možná. Města v poušti jako třeba Las Vegas chřadnou. Jezero Erie v průmyslové oblasti Velkých jezer bylo před desítkami let takřka bez ryb, jen nějaké mihule, psala o tom socialistická propaganda. Dnes už to má být lepší- asi se zlepšila péče o vodu i o sdělování pravdy. Ale popisují se mrtvé ryby letos, díky teplotní inverzi vody nebo snad rozvířením bahna k povrchu. Z čehož plyne alespoň to, že tam ryby byly, a že s pravdou je to doopravdy těžké i ve vodě, kde nadnáší Archimedův zákon.
Rozsáhlé články o vodě jsem už napsal, prý to nikdo nečetl celé, to jsem se dozvěděl od jednoho zdejšího antivědátora. Můžete být tedy první, kdo to všechno přečte http://hledani.gnosis9.net/view.php?cisloclanku=2011020019 je tam odkaz na celkem 4 díly- Voda na Zemi, srážky, virtuální voda. Ledovce, doby ledové, supervulkány, asteroidy a klima. Na zmeny-klima.ic.cz je ještě pokračování, celé je to shrnuto do dvou dílů (http://zmeny-klima.ic.cz/ledovce-a-klima/ledovce-1-dil/index.htm a http://zmeny-klima.ic.cz/ledovce-a-klima/ledovce-2-dil/index.htm nebo do jednoho souboru ve formátu .pdf.

8) ŘÍDNUTÍ OZÓNOVÉ VRSTVY
David W. Fahey, fyzik, Národni úřad pro oceán a atmosféru
Montrealský protokol v rámci Vídeňské konvence o ochraně ozónové vrstvy omezil použití látek poškozujících ozónovou vrstvu - zejména freonů (CFC) a halonů - o 95 % v průběhu dvou desetiletí. Od 1. ledna by již neměl bý vyráběn v 195 zemích, které tento protokol podepsaly. Výsledkem bude, že následky řídnutí ozónové vrstvy se v podstatné míře odstraní do roku 2100. Tohoto výsledku bude dosaženo využitím přechodných náhrad, zejména hydrochlorofluorouhlovodíků (HCFC) a rostoucím využitím sloučenin, které nezpůsobují žádné řídnutí ozónu, jako například fluorovaných uhlovodíků (HFC).
Pokračující úspěch je závislý na několika krocích:

Soustavné pozorování ozónové vrstvy, aby byly rychle odhaleny neočekávané změny. Zajištění, že státy dodržují tyto předpisy; například postupné vyřazení HCFC bude dokončeno a; v roce 2030.

Zachování Panelu pro vědecké posouzení v rámci protokolu. Určuje příčiny změn ozónové vrstvy a hodnot nové chemikálie, pokud jde o jejich potenciál narušovat ozónovou vrstvu a přispívat ke klimatickým změnám.
Zachování Panelu pro technologické a ekonomické posouzení. Poskytuje informace o technologiích a náhradních sloučeninách, které pomáhaj jednotlivým státům při rozhodování, jak splnit požadavky takových aplikací jako je chlazení, klimatizace a pěnová izolace při zachování ochrany ozónové vrstvy. Tyto dva panely také budou musel posuzovat klimatické změny a regeneraci ozónové vrstvy společně. Klimatické změny ovlivňují množství ozónu tím, že mění chemické složení a dynamiku stratosféry, a sloučeniny jako HCFC a HFC jsou (velmi silné) skleníkové plyny. Například velká předpokládaná poptávka po HFC by mohla výrazně přispět ke klimatickým změnám.

Můj názor: Omezení freonů je příkladem, že smysluplná mezinárodní spolupráce v oblasti životního rostředí je možná. B.Lombrog píše ve své knize Skeptický ekolog pše, že obavy z UV záření díky poškození ozónosféry jsou přehnané a nejsou hlavní ekologický problém. Úbytek ozónu vlivem lidské činnosti odpovídá tomu, že ve střední Evropě se přestěhujeme o 150 km přímou čarou jižnějí ( asi jako z Mělníka do Č. Budějovic). Přímá čára je pochopitelně to, co obloukem spojuje dva body. Údaj souvisí s tím, že blíže rovníku je silněší UV záření, které průměrně člověk dostává. Já bych řekl, že je to i tím, že ve vyvších šířkách jde světlo atmosférou šikno a tedy i delší ozonovou vrstvou , která je kolem 30 km nejsilněnší.

9) ŘEŠENÍ LOKÁLNÍCH ENERGETICKÝCH ZDROJŮ
Pardal : Co je lokálnější, než WC ve vlastním bytě. Dnes ráno během rozednění jsem tam prožil náznak blackoutu, při plánovaném vypnutí sítě, odpoledne další při vrtání hmoždinek do betonu. Je po půlnoci, svítím a ťukám do notebooku, i když vím, že bych měl šetřit energii svou i elektrickou.
V průběhu příštích let musíme hledat a přejit na jiné energetické zdroje. Lokální zdroje fungují lépe než centralizované, alespoň v chaotickém světě. (Svět chaotický je a bude.)
Úkolem číslo jedna jsou úspory. Konzultační firma McKinsey & Com pany v roce 2008 odhadla, že existující technologie by mohly snížit světovou energetickou náročnost o 20 % do roku 2020. Pokud jde o zásobování, má finanční smysl vyrábět elektrickou energii blíže místa jejího využití. Většina obcí ( USA ?) utratí 10 % svých finančních prostředků za palivo a většina z těchto prostředků zmizí do Saúdské Arábie nebo ve firmě Exxon. Přesto v roce 2008 Institut pro lokální soběstačnost (Institute for Local Self-Reliance) ukázal, že polovina všech amerických států by mohla uspokojit své energetické potřeby zcela v rámci svých hranic, "a velká většina z nich by mohla uspokojit významné procento potřeby". Větrné turbíny a střešní solární panely by mohly poskytovat například 81 % energie pro New York a téměř třetinu pro Ohio.
Lokální energie není jen nějaká romantická představa. V roce 2009 T. Boone Pickens vytáhl zástrčku největší větrné farmy na světě, kterou představoval pro texaský výběžek, protože přenosová vedení byla příliš
nákladná. Místo toho naplánoval řadu menších instalací bližších k velkým městům. Na východním pobřeží plány směřují spíše k řadě pobřežnich větrných farem. Inženýři tomu říkají "rozptýlená výroba," tedy výroba energie tam, kde je potřebná, místo jejího přepravování na velké vzdálenosti. Stále více společností instaluje "mikroelektrárny", z nichž napájí budovu nebo areál; v roce 2008 tvořily třetinu všech nových kapacit v USA. V čínském Rizhau, což je nově vznikající městská aglomerace s téměř 3 mílióny obyvatel, začalo koncem 90. let 20. století několik místnich podnikatelů montovat solární ohřívače vody na každou střechu. Nyní se v podstatě na každé budově ve městě ohřívá voda sluncem.
Tak jako v připadě našeho systému zásobování potravinami, pokrok by byl rychlejší, pokud by vláda přestala dotovat průmysl fosilních paliva místo toho uzákonila taková opatření, jako například platby za obnovitelné zdroje energie, které nutí energetické společnosti, aby nakupovaly energii od lokálních producentů za rozumné ceny. A právě to udělali v Německu. Výsledkem je, že tento stát se pyšní 1,3 miliony fotovoltaických panelů, což je více než má jakákoliv jiná země na světě.
Můj názor :

V mnoha diskuzích u nás se ukázalo, že nesmyslně vysoko u nás dotovaná výroba elektřiny fotovoltaickými články je nevýhodná a stát, čili my spotřebitelé poplatníci za ni zaplatí snad až 1 bilion Kč během garantovaných 20 let cen výhodných pro majtele fotovoltaických elektráren uvedených do provozu před koncem 2011. Fotovoltaiky mají náhle na konci 2011 výkon srovnatelný s Temelínem ( 2 000 MW). Fotvoltaika na zelené louce je ekologie postavená na hlavu, využtí střech by mělo být větší a sledováno u nových staveb asi jako zateplování a energetická náročnost domů.·
Obnovitelná větrná energie je místní a snad i potřebná. Je lokalizována, ale pro její využívání bez hrozích blackoutů je nutná klavalitní a velmi drahá rozvodná sít na dálku, což je to, proti čemu původně byla namířena - proti centralizaci zdrojů a dalekým rozvodům.
Kdyby energetika a ekologie byla jednoduchá, tak už by to technici vyřešili. Jak pravili stvořitelé Járy Cimrmana, kteří řešili dávno a skoro všechno : Můžeme o tom diskutovat, a to je skoro všechno, co proti tomu můžeme dělat.